Francouzský Total je totiž na původně divokém, pak kremelsky a dnes hlavně klanově direktivním trhu energetickými surovinami už 20 let. Důležitou roli v tom hraje jednak jeho francouzský původ, pak „dobrovolné“ postoupení části aktiv ruskému státu v roce 2009 a pak, a především je, resp. byla přítomnost Totalu v Rusku záležitost jeho zesnulého prezidenta.
Pro francouzského petrolejáře to byl sice adrenalin, ale výhodně zúročený. Z iniciativy de Margerie, který byl osobním přítelem politického tandemu Putin-Medveděv, koupil Total v roce 2011 významný, dnes už 20procentní podíl ve druhé největší plynárenské společnosti v Rusku Novatek a spolu s Gazpromem naplánoval společné využití ložisek zemního plynu za polárním kruhem.
Total se tak vracel oknem na pozice, které opustil pod tlakem berní šikany v minulé dekádě. Konsolidace moci na vrcholu ruské vládní pyramidy je totiž dovršena a Moskva cídí zašlý punc otevřené ekonomiky – s kým jiným než s Totalem. Tato signifikace roste úměrně s postupující izolací Ruska a paradoxně i s jejím izolacionismem.
Kremlu za Putina jako za Brežněva dělá dobře pocit výjimečnosti, ke kterému potřebuje ovšem nevědomost mas. Ale Vladimir Vladimirovič stejně jako Leonid Iljič si uvědomuje, že bez zahraničních investic a velké části zahraniční techniky ztratí kontrolu nad zemí.
Když to teď Putin dotáhl s drahou ropou, jak si myslí, dál než Brežněv s jadernými zbraněmi, chtěl by si to užít nejen s pomíjivým uznáním většiny lidových mas doma, ale s respektem na Západě.
Tragická nehoda tryskáče prezidenta 4. největší petrolejářské společnosti na světě mu v tom ale nepomůže, spíš jeho plány kazí. Mimochodem, Total s de Margerie v čele se vzepřel Američanům a dodával dál nezbytnou těžařskou techniku.
A všimněme si také, jak úzkostlivě Putin vytváří dojem dospělé, střízlivé mocnosti s fungujícím státem žijícím a pracujícím podle vlastních národních pravidel v obecné mravnosti a zákonnosti všehomíru.
A pak … pak se letadlo jednoho z nejvlivnějších světových byznysmenů, jeho přítele a podnikatelského ochránce Ruska, fatálně srazí na runwayi s opilým Vladimirem Martyněnkovem a jeho zbloudilou sněžnou frézou. Pod dohledem řídící věže prominentního letiště Vnukovo 3, které je vzdušným přístavem i pro nejvyšší ruské politiky.
Přitom letoun zesnulého de Margerie Falcon 50 srovnávali v jeho privilegiích a ochraně s pověstným Air Force One.
Vyšetřování letecké nehody také proto vede generál-major Michail Gurjevič, který byl hlavním vyšetřovatelem pádu polského prezidentského speciálu Tu-154 s Lechem Kaczyńskim u Smolenska před 4 lety.
Smrtí de Margerie ztrácí Rusko tak nejen svého významného příznivce a současně kritika protiruských sankcí, ale možná i poslední přístup k západním těžařským technologiím.
Téměř poslední slova francouzského magnáta v Moskvě byla následující: „Byznys je silou dobra, kanálem dialogu, který teď padl do zajetí politiky.“
Total je jednou z mála západních společností, které zůstaly v Rusku i po uvalení západních sankcí, přesto ale letos v září pozastavil plány na využití bažinatých nalezišť v Chanty-Mansijsku a čekal dosud jen na zmírnění sankcí, aby ve společném projektu s Lukoilem pokračoval.
Podle analytiků se dá očekávat masivní nátlak na nové vedení Totalu ze strany USA i EU, aby se společnost přidala k sankčnímu toku.
Ruští analytici perspektivy nevidí růžově, protože do čela francouzské společnosti po zemřelém prezidentovi už byl jmenován Patrick Pouyanne, místo očekávaného Philippa Boisseaua, dosavadního šéf-marketéra.
To by znamenalo vítězství politiky nad ekonomikou, protože Rusko bez Totalu bude slabší. Přitom ale slabost je to poslední, co by si chtěl Vladimir Putin připustit.
Takže by takové vítězství mohl chtít vyvážit novými vojenskými výhrami. Smrti bezejmenných vojáků se v Kremlu totiž nebojí.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
