A protože sjezd nové Putinovy fronty moci se konal v centru Moskvy, v historické Manéži, napadla mě logicky jízlivá paralela mezi poslušnými delegáty a koňskou drezúrou, které byl sál původně určen. Takový příměr by se mohl zdát dost laciný, tak raději z druhé strany.   

 

Hnutí má být strážcem mravnosti veřejných činitelů (od starosty až po prezidenta, jak se sám Putin vyjádřil) a současně je ONF transformační stanicí lidových iniciativ na cestě k jejich realizaci. Nebude soupeřit o moc (prý), tedy myšleno konkurovat straně Jednotné Rusko. Fakticky ji, ovšem, uvolňuje cestu k volnému pádu po tom, co se zdiskreditovala volebními podvody v minulých parlamentních volbách.  

 

Sám Putin předal funkci předsedy strany před rokem premiéru Medveděvovi, čímž jí a možná i jemu vydláždil cestu ke dnu, a Vladimír Pechtin sešup popohnal. Jako předseda etického výboru Státní dumy právě za JR byl usvědčen z majetkového deliktu a musel parlament opustit. Z tohoto pohledu je tedy institucionalizace, dva roky skomírajícího projektu ONF, logickou volbou prezidenta Putina. Jak dodává komentátor britské BBC Steve Rosenberg: rusky logickou. Těžko si představit, že by Barack Obama klesající popularitu Demokratů řešil ustavením nějakého Celoamerického hnutí.  

 

To Všeruské ovšem není jen tak ledajaké. Už v roce 2011 do něho začali vstupovat „spontánně“ pracovní kolektivy, třeba celé Ruské dráhy, nebo všichni venkované. Bývalý vice-premiér Zubkov totiž zapsal na členskou listinu hned 38 miliónů Rusů, kteří byli členy jeho „Ruského agrárního hnutí“. S takovým potenciálem tedy vstoupila na politickou scénu ONF.   

 

Projekt je to rusky rozmáchlý a k tomu popírající všechny prověřené zásady přímé demokracie. Připomenu jako důkaz podobný koncept, i když v menším měřítku - Sjezd lidových poslanců SSSR. Jeho delegáti, stejně jako delegáti ustavujícího sjezdu ONF trpěli sociální slepotou. Před čtvrtstoletím neviděli nevyhnutelný rozpad Sovětského svazu, v červnu 2013 neviděli skrz policejní kordony a kovové bariéry kolem Manéže tisíce Moskvanů požadujících odstoupení Putina a propuštění politických aktivistů, kteří jsou vězněni za protiputinovské demonstrace vloni v květnu.   

 

Tady mě napadá ještě jedna paralela, kterou si nemohu odpustit.   

 

Výkonným tajemníkem ONF se stal režisér Stanislav Govoruchin. Celou aklamační show v „Manéžce“ mimochodem řídil. Když všichni povstali a rozezněla se hymna, utnul najednou hudbu a stojícího davu se zeptal: „Mám takovou hloupou otázku? Koho si zvolíme do čela?“ A všichni skandovali: „Putin!“ Tahle režie Govoruchinovi vysloveně sedla. Jen škoda, že jeho filmové, vážně míněné, režie jsou už obyčejným divákům pro smích, jak se o tom mohl mistr přesvědčit sám na nedávném festivalu Kinotaurus. 

 

Souhlasím, i to je svým způsobem laciná paralela, ale co jiného lze napsat o politické show popsaného druhu?