Nejprve unášela naše občany, z řad ruské bílé emigrace, do SSSR, pak deportovala tamtéž stovky Rusínů, kteří nesdíleli nadšení rudé klaky s „lidovým“ hnutím za opětovné sjednocení se sovětskou Ukrajinou, jejíž součástí Podkarpatská Rus už tisíc let nebyla. Že Vám to připomíná krymský scénář psaný místo azbukou ještě hlaholicí? Podobný je i případ Chajsera Džemileva.

Po ruské anexi Krymu, kterou prožil ve vazební věznici, ho nová státní správa převezla do věznice v Krasnodaru, který je na rozdíl od poloostrova spolehlivě ruský. Ukrajinskou kvalifikace ruský prokurátor vzápětí překvalifikoval z nedbalostního usmrcení na úkladnou vraždu.

Proč tolik pozornosti případu, ve kterém tak~jako~tak zemřel člověk a jehož okolnosti z Prahy těžko posoudit? Chajser je totiž synem vůdce krymských Tatarů, Mustafy Džemileva (krymskotar. Mustafa Abdülcemil Cemilev, nar. 1943).

Ruské úřady mu zakázaly na 5 let vstup na Krym, prý za extremismus. Ten spočíval v tom, že požadoval od nové ruské prokurátorky na Krymu, aby mu úřední rozhodnutí vydala v ukrajinštině.