Nejprve unášela naše občany, z řad ruské bílé emigrace, do SSSR, pak deportovala tamtéž stovky Rusínů, kteří nesdíleli nadšení rudé klaky s „lidovým“ hnutím za opětovné sjednocení se sovětskou Ukrajinou, jejíž součástí Podkarpatská Rus už tisíc let nebyla. Že Vám to připomíná krymský scénář psaný místo azbukou ještě hlaholicí? Podobný je i případ Chajsera Džemileva.
Po ruské anexi Krymu, kterou prožil ve vazební věznici, ho nová státní správa převezla do věznice v Krasnodaru, který je na rozdíl od poloostrova spolehlivě ruský. Ukrajinskou kvalifikace ruský prokurátor vzápětí překvalifikoval z nedbalostního usmrcení na úkladnou vraždu.
Proč tolik pozornosti případu, ve kterém tak~jako~tak zemřel člověk a jehož okolnosti z Prahy těžko posoudit? Chajser je totiž synem vůdce krymských Tatarů, Mustafy Džemileva (krymskotar. Mustafa Abdülcemil Cemilev, nar. 1943).
Ruské úřady mu zakázaly na 5 let vstup na Krym, prý za extremismus. Ten spočíval v tom, že požadoval od nové ruské prokurátorky na Krymu, aby mu úřední rozhodnutí vydala v ukrajinštině.
Tahle úřední řeč je ale na poloostrově prakticky už vyloučená z oficiální komunikace a krymská tatarština je na tom obdobně. Podle advokáta mladého Džemileva se ruské úřady jeho stíháním snaží přimět otce, aby změnil své odmítavé stanovisko k připojení Krymu k Rusku.
Bývalý sovětský disident, dlouholetý předseda krymsko-tatarského Medžlisu a nyní poslanec ukrajinské Nejvyšší rady anexi ale od počátku odmítá, což také řekl osobně prezidentovi Putinovi, který si ho povolal před rokem do Kremlu, aby ho získal na svou stranu.
Krymští Tataři, pronásledovaní Stalinem, vysídlení ze své vlasti, kam se po padesáti letech znovu vrátili, jsou ale příliš zocelení zkouškami času, než aby se tak lehko vzdali. Ostatně také současný předseda Medžilisu Refar Čubarov má úředně zakázaný Krym.
Snaha nových vládců o etnické vyčištění Krymu jde už zjevně za hranou mezinárodního práva, kterého se Putin v jiných případech tak rád dovolává. Proto nepřekvapuje ani to, že ruské úřady ignorují verdikt Evropského soudu pro lidská práva, podle něhož má Džemilev právo být souzen v místě svého bydliště, resp. před ukrajinským soudem a má být navíc propuštěn z krasnodarské vazby.
Rusko ostatně ratifikovalo Chartu RE a zavázalo se tak respektovat jurisdikci tohoto soudního dvora. Syna krymsko-tatarského vůdce poslali do Krasnodaru mimochodem proto, že by na Krymu neměl prý možnost odvolat se k Nejvyššímu soudu. Ten tam ale zřídili týden po jeho deportaci.
Na přísně ruské půdě má pak o jeho vině rozhodovat porota, jejíž kvalifikace spočívá v tom, že jednotliví porotci vyjádřili souhlas s anexí Krymu a odsoudili politiku ukrajinské vlády, jak se v Rusku často říká junty, která podle nich svrhla zákonného prezidenta Janukovyče. O nepodjatosti státní žaloby svědčí pak to, že Džemilevovi nabídla amnestii, pod kterou by se jeho případ dostal, kdyby ovšem přijal ruské občanství.
To Chajser odmítl, stejně jako jeho otec Mustafa odmítá uznat legitimitu ruské moci nad jeho vlastí, kde Krymští Tataři žijí už tisíc let. Rusové Krym získali poprvé v 18. století, ale respektu k cizím tradicím se nenaučili ani za další 4 staletí a velkorysost vítězů je jim cizí, jako kozákům samurajský meč. I to je jeden z důvodů, proč urputná snaha Putinova Ruska získat si respekt a uznání na Západě nemá zjevně šanci na úspěch.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Český rozhlas
