Na rozdíl od Velikonoc, které se v posledních letech občas kryly s těmi katolickými, pravoslavné Vánoce jsou jedinečné a zcela zapadají do státní politiky.
Třeba tím, že se Rusko připomene skrze svou liturgii i v zemích, které s Ruskem nechtějí mít nic moc společného.
Samotná pravoslavná tradice, skromnější a temnější než ta západní, protože na zadním plánu zrození Spasitele připomíná lidskou hříšnost, je tradicí silnou. Vždyť v roce 1918 bolševici Vánoce zrušili, ba přímo zakázali.
Ovšem jejich potomci v Nejvyšším sovětu RSFSR v roce 1990 nakonec museli ještě obnovit Vánoce a 7. leden vyhlásit státní svátkem. Takovou spěšnou restauraci Vánoc na sklonku existence Sovětského svazu tehdy odmítli jen v muslimském Tatarstánu.
Dnes je opět většina Rusů, tedy obyvatel Ruské federace, pravoslavná, a dokonce 7 z 10 Rusů slaví i ruské pravoslavné Vánoce. Sympatické je, že rostoucí procento z nich rodinnou vánoční umírněností a dnešní večeří popírá sovětské novoroční zvyklosti, jako byly potoky sektu, litry vodky a organizovaného veselí.
V předvečer ruských Vánoc se také letos statisíce lidí slavnostně oblékly, ženy zahalily hlavy šátky na půlnoční, zatímco Vladimir Putin podtrhl slávu ruské výjimečnosti vlastní skromností. Štědrovečerní mše v malém kostelíku pro 450 lidí ve vesnici Otradnoje nedaleko Voroněže se účastnil ve svetru.
A nebyla to samozřejmě volba jen tak náhodná, ale opředená mnoha symboly. Už tím prvním je tradice, kterou zavedl sám Putin, že se účastní velkých bohoslužeb.
Jestliže ovšem na Velikonoce přichází do Chrámu Krista Spasitele v Moskvě, teď na Vánoce své místo přenechává premiérovi Medveděvovi s manželkou, zatímco on sám, svobodný rozvedený Putin míří za hranice metropole.
Dva roky po sobě navštívil Krasnodarský kraj, ostatně tam také leží jeho milované Soči, kde se chystala jeho vyhýčkaná olympiáda.
Letos ho ovšem zjevně ukrajinská symbolika zavedla do Voroněžské oblasti, která sousedí přímo s jeho vysněným Novoruskem, jež alespoň na začátku konfliktu tak rád zmiňoval, které by mělo být ruskojazyčným regionem, mělo by se odštěpit od Ukrajiny a možná i připojit k Rusku jako Krym.
Symbolický je také chrám Pokrovu, Ochrany přesvaté Bohorodičky v Otradném. Pokrov je i stejnojmenný pravoslavný svátek 1., resp. 14. října, inspirovaný zjevením Matky Boží Ondřejovi Jurodivému. Zvěstovala tak prý brzký ústup nepřátel.
Chrám navíc rekonstruoval místní duchovní prakticky svépomocí, včetně dětského domova, a místní farnost zřídila i utečenecký tábor pro Ukrajince z Donbasu. Kde jinde by tak ideálně korespondovaly letos státní zájmy s lidovou jednotou.
A Ruská pravoslavná církev takovou souhru, jak vidět, podporuje. Církev vůbec se stala výraznější součástí Putinova politického scénáře po jeho třetím příchodu do Kremlu. A potvrdila ji vzápětí i postojem ke kontroverznímu tvrdému rozsudku nad Pussy Riot.
Rostoucí religióznost společnosti tedy prezident nejen podporuje, ale také podněcuje silou své vlastní popularity. Jisté je, že pro pravoslaví to není nijak nová role, protože ono bylo vždy spjato se státem a s vladařem.
I v tom je Rusko nejen výjimečné, ale i ortodoxní a také nebezpečné v prorůstání klasických symbolů války.
Když se totiž vrátím k úvodem zmíněné finanční krizi, pak je dobré se také podívat na to, jak se projevila, vlastně neprojevila na ekonomice země.
Důvodem není síla ruského hospodářství, ale tučný účet zbrojního průmyslu, kterým stát drží ekonomiku nad vodou.
A protože na sklad se vyrábí jen dočasně, pakliže vůbec, je zřejmé, že i tato produkce má mít svého konečného spotřebitele. K tomu stačí už přidat jen třetí symbol, a to postoj Ruské pravoslavné církve k válce. Aktuálně k té ukrajinské.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
