Už si nevzpomínám, a je mi to docela líto, jestli jsem se jako malý žáček těšil do první třídy. Jen si jako prvňák vzpomínám, kromě na krásně ilustrovaný slabikář a Živou abecedu, jak paní učitelka z třídní nástěnky tehdy v září, snad říjnu,sundávala nakvap fotografii Alexandra Dubčeka a nařídila nám, že ji už nesmíme nazývat „paní učitelko“ ale „soudružko učitelko“. Nerozuměl jsem tomu a ani rodiče se mi to vzhledem k mému věku nesnažili nijak vysvětlit. Pamatuji si jen na jejich rozpačité pohledy. Až později mi k tomu všemu řekli víc.

Každý další rok jsem nechodíval do školy nijak nadšeně. A vydrželo mi to po celá moje školní a studijní léta. Věděl jsem, že mě vždy čeká tvrdá práce, úkoly, učení, šprtání se a přísnost mých učitelů. Školu jsem nikdy nepovažoval, a myslím že většina mých spolužáků také, za příliš veselé či zábavné místo klidu a odpočinku. Bylo na tom něco neobvyklého? Nikdo z nás nebral školu jako místo, kam bychom se „do Komenského hlubiny bezpečí“ měli nějak těšit. Snad je to škoda, snad před těmi dávnými lety, kdy jsem já byl školákem a studentem, by učitelé a profesoři (jak jsme jim tehdy na gymnáziu říkali) mohli být lidmi přátelštějšími. Ale mělo to tak být? Má být učitel žáku kamarádem? Nemá se snažit být raději autoritou? Váží si student svého učitele více za to, že se mu tváří jako kamarád, nebo za to, že v něm vnímá člověka s převahouznalostí a zkušeností, které respektuje? Vždy jsme jako žáci i studenti uměli rozpoznat, zda před nás předstoupila osobnost a autorita, nebo učitel povrchní a slabý. U těch prvních jsme si nedovolili upustit ve vyučovací hodině ani tužku, u těch druhých bylo možné ve školních lekcích leccos.

Ano, pohledem dneška jsme se ve škole i biflovali. Snad proto umím i ve svých letech nazpaměť mnohé matematické a fyzikální definice, snad proto umím dnes nazpaměť deklamovat básně Hrubína, Nerudy, Máchy, Vrchlického, Čecha, Erbena dokonce i části Dalimilovy kroniky. A bylo to skutečně biflování zbytečné? Jak často mi posléze v životě pomohla moje „nabiflovaná“ paměť, když jsem uměl citovat historické postavy, popsat historické události a vysvětlit je v celém jejich kontextu, či vyložit a provést řezy geometrických těles na základě tří ve stejné rovině ležících bodů? Bylo ono tehdejší biflování skutečně k ničemu?