Bez ohledu na důvody a místo konání akcí. Také proto místa „odporu“, tedy okupace administrativních budov několika měst, v prvotní fázi působila spíše směšně, než věrohodně. Když se začalo ale střílet a padly první oběti, bylo jasné, že jde o vážné ohrožení revoluční moci v Kyjevě a jednoty Ukrajiny.

Na Východ se tehdy přesunula většina krymských dobrodruhů, kteří se už centrální ruské moci po kompletní anexi poloostrova nehodili, vlastně ji ohrožovali. 

„ATO“ měla být rychlou protiteroristickou operací, ve které kyjevští politici, včetně současného prezidenta Porošenka, slibovali konečnou fyzickou likvidaci aktérů místních vzpour. Ti, ale když pochopili, že nenajdou tak širokou podporu, jak čekali, ustoupili z Charkova i Oděsy a stmelili se na víceméně jednotném operačním prostoru Donbassu.

Ten má tu výhodu, že přes Luhanskou oblast sousedí s Ruskem volně prostupnou hranicí. Kromě toho Donbass je symbolem ukrajinské industrializace. Tím, že proruští separatisté zaťali do ukrajinské ekonomiky právě tady, podřízli sice větev sami sobě, ale jako v dominu, vyslali průmyslovou tsunami do celé Ukrajiny.