S tímto „novým historickým objevem„ vyrukoval nyní hostující profesor na pražské pobočce New York University Tomáš Klvaňa. Před několika lety se pokoušel proslavit horlivou obhajobou amerického radaru, který měl být umístěn v Brdech. Tenkrát úplně pohořel. V bezvýhradné podpoře průjezdu vojenské kolony USA Českou republikou vidí pan Klvaňa svou další příležitost.
Svým neslýchaným výrokem chtěl asi dále snaživě rozvinout prohlášení k fašismu silně inklinujícího předsedy ukrajinské vlády Jaceňuka o sovětském vpádu na Ukrajinu a do Německa roce 1945. Historické události mají být v zájmu našeho současného nejbližšího amerického „spojence“ a jeho dobyvačných cílů zcela převráceny.
Před 70 lety, kdy skončila druhá světová válka, očekávali všichni mírumilovní lidé na světě, že se její hrůzy již nebudou nikdy opakovat, že fašismus bude navždy vymýcen. Otřesné zkušenosti s ním zažíval za okupace také český národ. Plány nacistů počítaly s jeho poněmčením, zčásti s přesídlením a fyzickou likvidací. Padlo jim za oběť 360 000 našich spoluobčanů. Před dalšími hrůzami zachránilo naši zemi právě osvobození.
Celá desetiletí jsme vzpomínali s vděčností na 144 000 rudoarmějců, 33 000 Rumunů, bezmála 200 amerických vojáků, desítky Poláků, Francouzů, Italů, Jugoslávců, Nizozemců a další, kteří padli za naši svobodu. Byli pro nás hrdiny, osvoboditeli. Teď to mají být podle pana Klvani dobyvatelé? Či snad je třeba z nich vyčlenit jen příslušníky Rudé armády, kteří nesli hlavní tíhu války a osvobodili 92 % československého území?
Na pietní vzpomínce 10. června 1945 v Lidicích pronesl velmi prozíravá slova prezident E. Beneš: „Nebude však trvat dlouho a budeme slyšet různé, všelijak formulované a v systémy vypracované omluvy, výmluvy a omývání všeho toho, čeho se Němci v této válce tak neslýchaně nelidsky dopouštěli. Až to svět uslyší, nechť nezapomene…“ Ponižujících omluv za odsun Němců jsme od některých našich státních představitelů zažili již řadu. V roce 70. výročí vítězství nad fašismem přicházejí tedy na pořad dne urážlivé teorie o dobývání území.
O tom a mnohém dalším pojednává kniha Svoboda zrozená v boji. Revoluční léta 1944 – 1948 od H. Kráčmarové a kolektivu V. Průchy, F. Kovandy, S. Kábele aj. Groušla, o které již podrobněji informovaly Parlamentní listy. Na rozdíl od mnohých dnešních historiků nepokládají autoři většinu poválečné generace, která si vážila těžce vybojované svobody a s optimismem a obětavostí budovala novou republiku, za podivnou, nepochopitelnou a zblázněnou. Přečtěte si tuto publikaci, třeba Vás přivede k přemýšlení o událostech před sedmi desítiletími pod jiným úhlem pohledu, než nám dnes předkládají pánové Klvaňové a jim podobní.
Doc. PhDr. Hana Kráčmarová, CSc.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
