Drazí přátelé,

slavíme sto let naší republiky. Doslechl jsem se, či dočetl, že si církev ne dostatečně připomíná toto výročí. Rád bych k tomu na vysvětlenou dodal, že při přípravě jubilejního roku 2018 jsme se společně s řadou institucí a komisí nejen navzájem informovali o připravovaných akcích, ale také jsme si je rozdělili. Pro naši Římskokatolickou církev připadlo v úvahu především poukázat na kořeny české státnosti spojené se svatováclavskou úctou v plné šíři našich raných dějin a poukázat na přesah této tradice do základu Československé či České republiky. Jistě jste mohli zaznamenat Národní svatováclavskou pouť ve Staré Boleslavi, o které vypovídá přítomnost Orlů, Sokolů, příslušníků prvního, jako i druhého a třetího odboje, kteří viditelným způsobem připomněli společné úsilí ke vzniku ČSR. Rovněž také účast zahraničních hostů, jako např. arcibiskupa Mons. Johna Vlažného z USA, jako i viditelná přítomnost armády ČR a státních hostů byla výmluvným svědectvím o kontinuitě našeho státu. Ten vstoupil již v den křtu knížete Bořivoje a sv. Ludmily do tehdejšího evropského společenství.

Je i radostnou skutečností, že v tomto jubilejním roce proběhly oslavy spolu se slavením Eucharistie v bazilice sv. Petra u oltáře sv. Václava spolu s odhalením pamětní desky o exilu kardinála Josefa Berana, který spočinul v kryptě baziliky, resp. v původní kapli sv. Václava, založené Otcem vlasti Karlem IV. Při této příležitosti si také můžeme připomenout velké přátelství sv. papeže Pavla VI. a jeho pomoc při záchraně našich občanů židovské národnosti, jako i spolupráci s naším odbojem a londýnskou vládou Mons. Jana Šrámka. Hlavní iniciátor, papežův přítel, Karel Weirich byl naším prezidentem před dvěma lety 28. října vyznamenán, in memoriam. Další stoleté oslavy proběhly v Itálii, v městě Arco, kde byla odhalena socha sv. Václava a odtud v nedaleké obci také socha sv. Anežky České jako vzpomínka na české legionáře padlé v 1. světové válce. Poprvé byly také slaveny svatováclavské bohoslužby v Budapešti. Tradičně probíhají svatováclavské slavnosti v USA, Austrálii, Chorvatsku i v rumunském Gerníku. Bezesporu, že nejen v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, či sv. Václava v Olomouci, ale i v ostatních katedrálách, kostelích a kaplích, jsme si připomněli věčného vládce, vévodu České země, sv. Václava.

Vyhlášení Československé republiky se uskutečnilo na úpatí svatováclavského sousoší na Václavském náměstí v Praze 28. října 1918. Možná, že většina z nás si představuje, že to byla krásná a radostná událost. Ano, to je pravda, ale ne tak snadná. Válka zuřila dál, skončila 11. listopadu v 11 hodin a 11 minut. Tuto událost si připomeneme také v letošním roce 11. listopadu, a na přijatý návrh Velké Británie se k tomuto okamžiku rozezní zvony v 13:30 hodin. V onom památném datu 28. října nejenom zuřila válka, ale víme, že jižní část Slovenska byla obsazena armádou revoluční Maďarské republiky rad, v Prešově byla vyhlášena Slovenská republika rad. Občané německé národnosti ve své většině žádali vytvoření vlastních států, a to v rámci německého Rakouska či v návaznosti na Německou říši. Byla to tedy doba velmi bouřlivá.