Církev je církví chudých a pro chudé, to je známo již z konstituce 2. vatikánského koncilu Gaudium et spes, čili Radost a naděje. Položme si ale upřímně otázku, z čeho budeme moci provozovat charitativních zařízení, školy, jak budeme udržovat kulturní dědictví, které vnímáme jako dědictví nás všech, když se vzdáme majetku? Jak potom budeme moci být církví pro chudé? Nevnímáme majetek jako cíl našeho úsilí, ale jako prostředek k dosažení úkolů, které nám uložil Kristus. Jistě, když se to všechno sečte dohromady, je to velká suma. Ptejme se ale také, čemu všemu tato suma slouží.