Prostě nepatří k všednímu provozu, přesahují člověka. Posvátné jako by bylo zároveň nedotknutelné. Bývaly časy, kdy i zloděj se zarazil před prostorem chrámu a nekradl v něm. Eliade je přesvědčen, že s průmyslovou revolucí přichází určitá „desakralizace“, čili zeslabení vědomí posvátnosti. Přestává být posvátné nejen místo bohoslužeb, ale i život sám.

Pro nás ve střední Evropě je určitě nejlepším příkladem posvátného prostoru kostel. Víme, že byl natolik nedotknutelný, že se do něj nesmělo vstupovat se zbraní, dokonce poskytoval azyl, tedy útočiště těm, kdo prchali i před světskou spravedlností. Ale abychom se nemýlili, takový člověk musel projevit pokání a jeho útočiště v kostele znamenalo, že na něm nelze vykonat akt okamžité pomsty a že se vytváří prostor pro vyjednávání.