Jakob (TOP 09): Xaver Veselý zastupuje obchodní zájmy internetové televize XTV

Tak děkuju, pane předsedající. Tak určitě to všechny zajímá tohle zásadní téma, a proto o tom tak vášnivě diskutují kolegové v lavicích. Takže dnes rozhodujeme o tom, kdo bude kontrolovat fungování a zejména hospodaření České televize, kdo bude dohlížet na plnění její veřejné služby a kdo bude rozhodovat o jejím směřování. A právě proto bychom měli být při této volbě mimořádně opatrní. Jde o důvěryhodnost, o nezávislost a máme velkou odpovědnost. A právě proto považuji za nutné vyjádřit vážné pochybnosti o některých kandidátech. Především a nejdéle budu hovořit o kandidatuře pana Lubomíra Veselého. Tady nevedu žádný osobní spor s ním, neřeším, jestli je kritikem České televize. Ostatně kritika České televize může být legitimní, stejně jako je legitimní kritika vlády nebo třeba i kritika opozice. V tom problém rozhodně není. Problém je něco jiného.

Člen Rady České televize má být nezávislý, má jednat ve veřejném zájmu, má jednat nestranně, má být schopen oddělit své osobní, obchodní nebo mediální zájmy od výkonu své funkce. A právě zde vzniká zásadní otázka. Pan Veselý veřejně prohlásil, že v radě České televize zastupuje obchodní zájmy internetové televize XTV. To je jeho vlastní veřejný výrok. O jeho bytostném propojení s XTV není jakéhokoliv sporu. A proto se ptám, jak může člen Rady České televize současně tvrdit, že zastupuje obchodní zájmy soukromého média? Jak má veřejnost věřit v jeho nezávislost? Jak má veřejnost věřit, že rozhoduje výhradně v zájmu České televize? Jak má veřejnost věřit, že nepřináší do rozhodování zájmy subjektu, který působí v rámci stejného mediálního trhu? To jsou přece zcela legitimní otázky.

Nyní mi dovolte připomenout jedno ustanovení zákona o České televizi. Ustanovení, které patří mezi základní pojistky nezávislosti média veřejné služby – § 5 odst. 2 zákona o České televizi mimo jiné říká: Člen rady nesmí zastupovat obchodní zájmy, které by mohly být v rozporu s výkonem jeho funkce nebo by mohly ohrozit důvěru v nezávislost a nestrannost Rady. Zákon je v tomto ohledu poměrně přísný. Ale zcela jasný. A to je samozřejmě správně, protože člen Rady České televize nemá zastupovat žádné jiné obchodní zájmy, nemá zastupovat žádnou firmu, žádné soukromé médium, žádnou podnikatelskou skupinu, má zastupovat veřejný zájem. Právě proto zákon nehovoří pouze o skutečném střetu zájmů. Hovoří také o situacích, které mohou ohrozit důvěru, nezávislost nebo nestrannost rady.

A právě zde se vraťme ke kandidatuře pana Lubomíra Veselého. Pan Veselý je dlouhodobě spojen s internetovou televizí XTV. A jedno je nepochybné, pokud vznikne důvodná pochybnost, že člen Rady České televize zastupuje obchodní zájmy soukromého média, pak vzniká problém, který zákon výslovně, výslovně předvídá. Máme tedy tady kolosální problém. Problém v nesplnění nezávislosti, problém v nesplnění nestrannosti kandidáta Veselého. A právě ochrana nezávislosti a nestrannosti je důvodem, proč byl v § 5 tento citovaný odst. 2 do zákona napsán. A proto se dnes jasně ptám – posiluje jeho působení v radě České televize důvěru veřejnosti v nezávislost této instituce? Nebo naopak vyvolává pochybnosti, kterým se zákon snaží zabránit? A každý z nás by si měl na tuto otázku odpovědět dříve, než přistoupí k volbě, protože odpovědi jsou zcela jasné. Ten zákon nelze vykládat jakkoliv jinak. Ještě jednou ocituji z § 5 odst. 2 zákona o České televizi, cituji: Člen Rady se nesmí podílet na podnikání v oblasti hromadných sdělovacích prostředků, ani nesmí zastupovat obchodní zájmy, které by mohly být v rozporu s výkonem jeho funkce nebo by mohly ohrozit důvěru v nezávislost nebo nestrannost Rady. Konec citace. Domnívám se, že není nic jasnějšího. Spojení pana Lubomíra Veselého se soukromou televizí XTV je v jasném rozporu se zákonem o České televizi. Proto by nikoho z poslanců nemělo ani na vteřinu napadnout, aby ho měl do rady České televize volit. Pokud by ho ale přece jen někdo ze zákonodárců volil, způsobil by tak právní stav, který bude v rozporu se zákonem. Něco takového by ale jistě nikoho z vás nenapadlo, že ne?

To ale bohužel v případě pana Lubomíra Veselého není všechno. Nelze přehlížet jeho způsob veřejného vystupování. V posledních letech opakovaně vyvolaly pozornost jeho urážlivé výroky vůči veřejně činným ženám. I z těchto důvodů v minulém období doporučil na můj návrh mediální výbor Poslanecké sněmovně odvolání pana Lubomíra Veselého z Rady. Bohužel se tak pak už nestalo.

A také u tohoto problému jde o vhodné nastavení standardu. Člen Rady České televize nemá být internetový glosátor.

Nemá být influencer. Je představitelem instituce, která má reprezentovat veřejnou službu vůči celé společnosti, a proto bychom měli u kandidátů požadovat určitou míru důstojnosti, respektu a odpovědnosti.

A to ale stále není všechno, protože existuje ještě další závažný důvod, proč bychom měli být při této volbě mimořádně obezřetní. Důvod, který není založen na dojmech, není to subjektivní názor či mediální interpretace, je založen na rozhodnutích soudů. V roce 2020 Rada České televize odvolala dozorčí komisi. Celou dozorčí komisi. Následně se ukázalo, že tento postup nebyl v souladu se zákonem. Nejvyšší správní soud rozhodnutí Rady České televize zrušil a konstatoval, že k takovému odvolání neměla Rada zákonný podklad. Jinými slovy šlo o nezákonné rozhodnutí. A nyní přichází druhá část tohoto příběhu, protože každé nezákonné rozhodnutí má své následky. Odvolaní členové komise se přirozeně bránili. Soudy jim daly za pravdu a Nejvyšší soud následně potvrdil, že za škodu způsobenou tímto nezákonným postupem odpovídá přímo Česká televize. Ne stát, ne někdo jiný, Česká televize. Výsledek? Česká televize musela začít vyplácet nezákonně odvolaným členům dozorčí komise odškodnění. Celková škoda se blíží čtyřem milionům korun. Čtyři miliony korun. Peníze poplatníků, peníze občanů, peníze, které mohly být použity na výrobu pořadů, na zpravodajství, na regionální vysílání, prostě na veřejnou službu. Místo toho budou použity na úhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím většiny tehdejších radních.

A teď přichází otázka, kterou si musíme položit. Kdo pro to rozhodnutí hlasoval? Kdo nese tu odpovědnost? Mezi radními, kteří pro nezákonné odvolání dozorčí komise hlasovali, jsou Pavel Matocha, Roman Bradáč, Jiří Šlégr a Lubomír Veselý. A ejhle, všichni dnes znovu kandidují, znovu žádají Poslaneckou sněmovnu o důvěru, znovu žádají další mandát. A já se ptám, jaký signál vyšleme veřejnosti, pokud je znovu zvolíme? Jaký signál vyšleme lidem, kteří platí televizní poplatky? Jaký signál vyšleme zaměstnancům České televize? Že za nezákonná rozhodnutí se nenese odpovědnost? Že milionové škody nejsou překážkou pro další působení v kontrolním orgánu? Že člověk může způsobit veřejné instituci škodu a následně získat další mandát? To přece není správně. Tady nejde o osobní nevraživost. Jde o elementární princip odpovědnosti. Pokud chceme, aby občané důvěřovali veřejným institucím, musí vidět, že odpovědnost platí pro všechny.

Proto jsem přesvědčen, že Poslanecká sněmovna by při dnešní volbě měla velmi pečlivě zvažovat, zda podpoří kandidáty, kteří se podíleli na rozhodnutí později označeném soudy za nezákonné, které vedlo ke vzniku miliardových škod. Nejde jen o minulost, jde o důvěru k budoucnosti, jde o důvěru v Českou televizi, jde o důvěru ve veřejné instituce obecně. Jsem si jistý, že je to přece zcela zřejmé. Ti, kteří mají kontrolovat hospodaření České televize, a zároveň ti, kteří způsobili nemalou finanční škodu České televizi, by v Radě České televize neměli dál působit. Proto by nikdo ze jmenovaných kandidátů neměl dnes dostat podporu žádného odpovědného zákonodárce. Nikdo z nich by dnes neměl být zvolen.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, důvěra v Radu České televize nestojí pouze na zákonných ustanoveních. Stojí také na důvěře veřejnosti, na přesvědčení, že členové Rady jednají nezávisle, transparentně a bez zákulisních dohod. Právě proto nelze zcela pominout ani kauzu zveřejněné nahrávky z roku 2021, která se týkala dvou tehdejších radních, kteří dnes opět kandidují, pánů Bradáče a Matochy. Nahrávka vyvolala vážné pochybnosti o tom, zda někteří radní neřešili personální a strategické otázky České televize způsobem, který je neslučitelný s očekávanou nezávislostí člena kontrolního orgánu veřejnoprávní instituce. Nechci dnes nahrazovat práci orgánů činných v trestním řízení. Nechci nikoho obviňovat z trestné činnosti. To mi určitě nepřísluší. Ale Poslanecké sněmovně přísluší něco jiného; posoudit, zda kandidát splňuje nejen zákonné podmínky, ale také morální a profesní předpoklady pro výkon funkce. A pokud je kandidát opakovaně spojován s kauzami, které vyvolávají pochybnosti o nezávislosti, transparentnosti a důvěryhodnosti Rady České televize, pak je zcela legitimní otázkou, zda právě takový kandidát má získat další mandát.

Vítám rozhodnutí představitelů vládní koalice, kteří deklarují, ať to tady učiní pan předseda a ministr, kolega Boris Šťastný, kteří deklarují, že tyto dva kandidáty spojené s touto nahrávkou volit nebudou. Zároveň bych ale také uvítal totéž i u zbývajících dvou kandidátů, kteří svůj post v Radě obhajují, u pana Šlégra a zejména u pana Veselého, jemuž jsem se věnoval v první části mého vystoupení. Všichni čtyři jsou totiž spojenci, kteří snad ve všem při svém působení v Radě České televize postupovali jednotně a zcela koordinovaně. Domnívám se, že vždy také shodně hlasovali. Není tedy jediný důvod, proč by některý z nich měl být dnes znovu do Rady zvolen.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, na závěr mi dovolte ještě jednu poznámku a současně jeden návrh. Již před touto volbou jsem veřejně deklaroval, že navrhnu, aby volba členů Rady České televize proběhla veřejně, a tento návrh nyní podávám. Navrhuji, aby volba členů Rady České televize proběhla veřejným hlasováním. Jsem totiž přesvědčen, že právě v případě takto významné veřejné funkce má veřejnost právo vědět, kdo komu svůj hlas odevzdal. O to více v době, kdy je nezávislost médií veřejné služby jedním z největších politických témat těchto dnů.

Rada České televize je klíčový orgán veřejnoprávní instituce financované občany této země, instituce, která hospodaří s miliardovými rozpočty, s miliardami korun veřejných prostředků, instituce, která má zásadní význam pro fungování demokratické společnosti. A pokud rozhodujeme o tom, kdo bude vykonávat dohled nad takovou institucí, neměl by být důvod, aby voliči, poplatníci, občané České republiky nevěděli, jak jejich zvolení zástupci hlasovali. Veřejná volba je přirozeným projevem politické odpovědnosti. Každý poslanec má právo hlasovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale současně by měl být připraven svůj hlas veřejně obhájit. Připraven nést za něj politickou odpovědnost, připraven vysvětlit občanům, proč podpořil právě toho či onoho kandidáta.

Jestliže po kandidátech do Rady České televize požadujeme transparentnost, důvěryhodnost a odpovědnost, měli bychom to samé, tyto samé principy, uplatňovat také sami na sebe. Proto navrhuji, aby volba členů Rady České televize byla veřejná, aby bylo zřejmé, kdo podpořil kandidáty spojené s nezákonným rozhodováním, kdo podpořil kandidáty, kolem nichž vznikají pochybnosti o nezávislosti, a kdo naopak podpořil kandidáty, o nichž je přesvědčen, že budou hájit veřejný zájem a dobré fungování České televize. Nechť každý hlas zazní otevřeně, nechť každý poslanec nese za své rozhodnutí odpovědnost a nechť veřejnost ví, kdo a jak rozhodoval o složení orgánu, který má chránit nezávislost České televize. Děkuju vám za pozornost.