Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, v těchto dnech můžete v médiích číst nebo slyšet různé příspěvky o synodě o rodině, která se koná ve Vatikánu. Pozornosti se jí dostává nejen pro téma rodiny, ale také kvůli odlišným postojům k otázce lidí, kteří už absolvovali manželství, byli například civilně rozvedeni nebo jejich manželství nebylo církevně anulováno a oni v dalším manželském svazku chtějí přistupovat k přijímání, tedy přijímat eucharistii.

Je až s podivem, kolik „starostí“ o tyto otázky najednou má svět obklopující církev jen proto, že tato otázka je bolestivá a bude na synodě projednávána. Média také ne vždy dobře chápou naši nauku o manželství a to, v čem je vlastně problém. Pokusím se to shrnout.

Církev má manželství v obrovské úctě a učí, že je nerozlučitelné. Bylo-li uzavřeno svobodně, poučeně a mezi lidmi, kteří znají náležitosti svého stavu, pak nelze z církevního pohledu takové svátostně uzavřené manželství rozvést, ale jen rozloučit. Manželství však dále trvá, je to jakýsi čas na nadechnutí, které může manžele znovu usmířit a dát dohromady.