Milí přátelé, vážení rozhlasoví posluchači, nedá mi to, abych drobně neglosoval článek Tomáše Němečka v příloze Lidových novin. Zamýšlí se nad faktem, že ve statistice kriminality se objevuje několik výjimek. Jednou z nich je pokles kriminality na Vysočině, konkrétně v Jihlavě.  

Z mapy výskytu trestných činů lze nadefinovat jakási „území dobra“, jak je pisatel nazývá, táhnoucí se od Valašska a Slovácka přes Vysočinu až po Královéhradecký kraj. Překvapivý je pokles zločinnosti v Jihlavě – a to o více než 14 %. U trestných zvláště majetkových činů je nasnadě běžná logika: V tomto okrese je nouze, například na Jesenicku, a tudíž vloupání i krádeží je tu víc. Potíž je v tom, že jsou okresy, kde je nouze stejná, ale přesto tam lidé nekradou.  

Například Hodonínsko má čtvrtou nejvyšší míru nezaměstnanosti a přitom kriminalita patří k nejnižším. Podle různých zajímavých srovnávacích map se dosti přesně kryje mapa nízké kriminality s oblastmi vysoké religiozity. A ještě něco je zajímavé, zvláště na příkladu Jihlavy a okolí – tříkrálová sbírka je o mnoho vyšší než vloni právě tam, kde se mají lidé hůř než jinde.  

Převyprávěl jsem nedokonale některé zajímavé myšlenky z uvedeného článku ne proto, abych stavěl na piedestal morálky věřící, ale abychom si lépe uvědomili, že víra dokáže i nelehkou životní situaci posunout do jiné než dnes běžné logiky. Morální je nekrást, ne si krádež omlouvat tíživými okolnostmi.  

Věřícího čtenáře ovšem napadne ještě jedna dosti zajímavá souvislost. Smlouvání Lota s Hospodinem při zkáze Sodomy. Lot, jsa sám spravedlivým mužem, neustále přemlouvá Boha, aby město nezničil, vždyť v něm může být třeba 50 spravedlivých. Bůh souhlasí. Jenže, říká Lot, co když jich bude pět chybět, copak kvůli pěti bys tak krásné město vyhubil? Bůh slevuje na 45.  

Nakonec se ukáže, že těch spravedlivých opravdu je ve městě tak málo, že je lepší, aby odešli a město lehne popelem. Nemyslím, že by Bůh dnes na hříšná města seslal oheň a síru, spíš si říkám, že někdy stačí pár spravedlivých měst či oblastí, aby ukázaly těm ostatním, že to také jde jinak, než je běžné. Že je možné zachovat si čisté ruce i svědomí. Souostroví slušných okresů je souostrovím naděje. Kéž by se jich v tom okolním oceánu vynořovalo co nejvíc.