Již několikrát se v řadách našich zákonodárců ukázala snaha přijmout zákon o euthanasii, tzv. „milosrdném zabíjení“. Nemohu konkurovat pateru Marku Váchovi a jeho pohledům bioetika, tím méně zkušenostem profesorky Marty Munzarové. Nejsem lékař, nejsem filozof. Přesto si dovolím několik poznámek, které budou řečeny nikoliv vědeckým a precizním jazykem, ale slovy, kterým snad může porozumět každý.

Jako každý jsem v posledních letech zaznamenal, že v lékařských zařízeních jsem „klientem“. Zní to pěkně, ale je v tom, jak se říká, čertovo kopýtko. Když jsem klientem, pan doktor je tím, kdo provádí služby. Za ty je lépe nebo hůře placený. Když se mi jeho služby nelíbí, mohu nejen jít jinam, ale mohu ho zažalovat a podobně. Nezlobte se na mé staromilectví, ale já chci být pacientem. Já chodím k doktorovi, protože trpím, od toho je slovo pacient, trpím nějakou nemocí a chci, abych byl léčen a vyléčen. Rád bych, aby ke mně lékař přistupoval jako k člověku, který není jen statistické číslo, ale osoba, není objekt služeb, ale tím, komu poskytuje lékař co nejlepší péči s lidským přístupem. Také bych rád byl v bezpečí, rád bych se na lékaře spolehnul. Od toho pramení ostatně jeho vysoký kredit ve společnosti. Víme, že lékařská věda dnes dokáže téměř zázraky. Ale jsou chvíle, kdy i ona stane bezmocně na prahu umírání a smrti pacienta. Lékař dnes přísahá v té či oné podobě na nějakou verzi Hippokratovy přísahy, totiž že bude pacienty léčit, ne je zabíjet. Ať je lékař věřící či ne, ať vyznává kteroukoli filozofii či náboženství, povětšinou si je vědom toho, že býti lékařem není jen zaměstnání, ale že to je povolání, dokonce poslání. A já mu chci důvěřovat a věřit, že toto poslání vykonává podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, aby ulehčil mé trápení, aby mne uzdravil.

V posledních desetiletích se bez obalu mluví v některých společnostech o právu na smrt, o euthanasii, která by měla přinést úlevu od bolesti, řešení problémů, byť by to byla jen znuděnost životem. Hovoří se, ale také se vykonává- euthanasie, která zbavuje lidi života nejen na jejich požádání, ale i bez jejich vědomí, bez jejich rozhodnutí. Jsou hlásány názory, že je třeba eliminovat postižené děti, staré lidi a ty, kdo jsou léčeni nákladně bez naděje na uzdravení.