Jako při jiných příležitostech v minulých letech mohl bych dnes s malým ohlédnutím něco říci k osobě Jana Husa a jeho zvláštnímu osudu. Bylo by celkem snadné v dnešní době hovořit o husovské komisi, která zasedala ve Vatikánu, o smířlivých slovech na jeho adresu zaznívajících z úst papeže Jana Pavla II. a podobně. Snad bych také mohl zopakovat prosbu o smíření či odpuštění, kterou bohužel řada lidí pokládá za pozdní a zbytečnou. 

Letos však chci o Janu Husovi uvažovat trochu jinak. Jeho pomník umístěný na Staroměstském náměstí zná nejen každý návštěvník Prahy, ale každý, kdo kdy viděl fotografii tohoto náměstí. Ten pomník je prostě nepřehlédnutelný.