V prehistorii lidstva bychom stěží hledali počátky Velikonoc. Zmínku o Velikonocích už nalezneme v prvních 11. knihách Genesis, které jsou zároveň prvními knihami Bible, a které pojednávají o stvoření světa. Jsou to knihy, které nám i určitou metaforou zprostředkovávají starobylá pastevecká vyprávění, jak nám je zachytil dávný autor tak, jak si je lidé vyprávěli u večerního ohně.
Pozorný čtenář si pak všimne, že se v biblickém líčení izraelských Velikonoc prolínají dvě roviny. Velikonoce spojené s Abrahámem, v muslimské tradici označovaném jako Ibráhím, odkazují k oběti beránka. Abrahám byl Bohem požádán, aby na důkaz své věrnosti obětoval svého syna Izáka. Na poslední chvíli mu v tom ale anděl zabránil a Abrahám namísto toho obětoval beránka. Z příběhu si tedy můžeme dovodit, že v tehdejší době byly na území biblického Izraele běžné lidské oběti, kterým Abrahám udělal přítrž, když založil novou tradici obětování beránka, který má svou obětí zachránit ostatní. To jsou tedy Velikonoce kočovných pastevců.
Známe i druhé Velikonoce, tentokrát už polokočovné společnosti zemědělců, které představují žně. Jde vlastně o první dožínky a je to den chlebů macesů, nekvašeného pita chleba, který nalezneme na celém Blízkém východě. Vznikají v době izraelského exodu, kdy Mojžíš s Izraelity ještě povečeří beránka a vydají se na čtyřicetileté putování po poušti. Jeho nástupce Jozue pak zakládá dvanáctikmenovou konfederaci společenství jednoho národa, s jedním Hospodinovým chrámem coby symbolem jednoty. Tady se nám také objevuje oslava počátku života, symbolizovaného vyklíčeným obilím a vajíčkem.
To jsou také Velikonoce, které zažije Ježíš Kristus, kdy jako poslušný beránek jde na porážku mimo město, tak jako se v Den smíření vyháněl kozel hříchu, aby odešel z tohoto světa tou nejpotupnější smrtí, jako velezrádce. Okruhem se tak vracíme k tradici velikonoční oběti. V židovské tradici se jedná o zástupnou oběť beránka, kterou křesťanské Velikonoce povyšují na oběť Mesiáše, Ježíše Krista, pravého Boha i pravého Člověka, který celý kruh uzavírá svým slavným Vzkříšením a nadějí na život nový a věčný. Bez toho momentu by Velikonoce byly jen pasteveckými svátky jara a smrt Ježíše Krista jen tečkou za justiční vraždou. Pokud bych měl Velikonoce vyjádřit jedním slovem, bylo by to slovo naděje.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
