Občané České republiky se na svých cestách západní Evropou s problematikou migrace osobně setkávají. Lidé různých profesí, včetně politiků, příslušníků bezpečnostních služeb nebo vědců také hovoří se svými kolegy z jiných zemí a dostávají často odlišné informace než z našich mainstreamových medií. Výsledky průzkumů veřejného mínění signalizují určitou ostražitost významné části naší veřejnosti. A vidíme, že se i společnost Evropy, USA nebo Kanady rozděluje na dva nepřátelské tábory a na velkou část obyvatel, kteří zcela rezignují.

Domnívám se, že krátkodobá řešení, která se projevila jako neřešení, ať z Evropy roku 2015 nebo z debat v OSN, jsou většinou zkratkovitá. To pak přináší ještě větší problémy, než jaké byly na počátku. Jak totiž ukazuje zkušenost několika desetiletí v jiných kulturách a civilizačních okruzích, přijímací země nejsou schopny splnit sliby, které příchozím dávají. To není zlá vůle, ale skutečnost, že překonat určité kulturní tradice a bariéry jazykové i civilizačně technické je velmi obtížné. Zemědělská civilizace Afriky, Asie se setkává s odlišným stupněm civilizace Evropy nebo USA a dochází do jisté míry k rozčarování. Samozřejmě existují bezesporu výjimečná řemesla v Africe nebo na Předním východě, ale přiznejme si, že průmyslový a technologický potenciál severní polokoule je opravdu některým příchozím zcela cizí. Dochází pak ke konfrontaci těchto lidí s tím, že se z nich stávají na úrovni společenského žebříčku podřadní občané. A to je problematika té druhé a třetí generace, která má i vzdělání, ale přesto není v našem prostředí spokojena.