Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, před několika dny v televizi dávali už klasickou adaptaci Babičky od Boženy Němcové, kdysi povinné a nezbytné četby nás všech. Nevím, jestli i dnes děti tuto knihu musí číst, ale věřím, že se mnohé alespoň podívaly na film. Z reakcí na Facebooku je totiž znát, jak se mnoho mladých lidí dívalo a jak je film citově zasáhl.

Člověk si znovu uvědomil, jak radikálně se situace změnila a jak se z téměř pohádkové babičky, která svůj život věnuje vnoučatům, dnes zrodily babičky studující univerzitu třetího věku, cvičící a cestující po celém světě. Vůbec to nekritizuji, jen mi nejedna mladá maminka potvrdila, že její matka, tedy babička, nemá na vnoučata čas.

Při přípravě na křtiny dětí často slýchám od kněží, jak mladí manželé těžko shánějí někoho, kdo by jim na hodinku dítě pohlídal, a tak musí i novorozeňata brát s sebou na přípravu. A není to jen proto, že babičky žijí daleko.