Prvním z nich je Ital Jan XXIII., vlastním jménem Angelo Giuseppe Roncalli, který sehrál důležitou roli v době druhé světové války jako koordinátor pomoci pronásledovaným občanům židovské národnosti v jihovýchodní a střední Evropě. Později urovnával problematiku francouzské církve po druhé světové válce v důsledku postojů během okupace Francie a případné spolupráce s vichystickou vládou.

Největším překvapením bylo zvolení tohoto kardinála v době pozdního stáří. Namísto očekávaného krátkodobého pontifikátu přišla radikální změna v životě církve, kterou bylo vyhlášení II. vatikánského koncilu Janem XXIII. Koncil, jenž změnil tvář církve, která se odložením ryze evropského šatu stala skutečně světovou, a můžeme říci, že tento proces doposud pokračuje. Jsme jeho svědky.

V případě zvolení Jana Pavla II., v době, kdy tábor socialismu a míru ovládala starobylá společnost Kremlu, přichází energický arcibiskup Karol Wojtyła, od kterého církev očekávala důležitý krok, jak navrátit svobodu církvi, ale i národům střední a východní Evropy pod sovětskou nadvládou.