Tento dopis byl napsán jako úvaha předvánoční v době koronaviru s vědomím, že po celou dobu adventu nás četba z Bible, především z proroka Izaiáše mohla přivést k většímu zamyšlení nad naším příběhem Hospodinovi zkoušky. Vánoce nás však přivádějí k přemýšlení o budoucnosti. Jak říká papež František, je nám dáno, abychom Vánoce prožili mnohem opravdověji, ale i v kontextu historické události narození Ježíše Krista. K tomu nám také napomáhá astronomický jev, jakým je konjunkce planet Jupitera se Saturnem. Byl to právě Jan Kepler v době pražského pobytu, který na základě studií dospěl k závěru, že ona Betlémská hvězda je právě ona zmíněná konjunkce, kterou po více než sedmi stoletích, pokud se vyjasní noční obloha, budeme moci pozorovat.

Budoucnost je vždy nejistá. Může přinášet dobré i zlé. Ale musíme do ní vkročit, nemůžeme tam být uvrženi po zádech. V každém případě můžeme být klidní, neboť v ní přichází náš Pán a Spasitel.

Není tedy nikterak divné, že dnes máme z budoucnosti takový strach. Strach je běžný lidský pocit, který je v nás položen na základě pudu sebezáchovy. Je věcí naší vůle, zda ho dovedeme překonat. Není zapotřebí vysvětlovat, že překonání strachu vyžaduje vědomí o nebezpečí. Kdo je nemá, není statečný. Je nechápající, naivní člověk, který se nevědomky vystavuje riziku.