Stojíme na prahu nejdůležitějších křesťanských svátků v roce – Velikonoc. V jejich slavení – s respektem k aktuálním vládním opatřením – nám nezabrání ani čínský virus. Dovolte mi osobní vzpomínku, která se mi v těchto dnech vrací: ve věznici Na Borech jsem před lety prožil Velký pátek v korekci a celý den jsem šrouboval spínače do telefonních ústředen. Uvědomil jsem si, že Velký pátek není jen procítěný zpěv, ale připomíná také to, že člověk někdy musí zatnout zuby a současnou situaci vydržet.

Velikonoce vznikají v místech, kde se rodí kultura a civilizace. Pastýři, o kterých čteme v Bibli, tu na jaře obětují prvorozeného beránka ze svého stáda. A tato první oběť je základním prastarým principem, darováním božstvům. Je to oběť i společné stolování. První žně pak provází obětování nekvašeného chleba, který připomíná cestu židovského národa z egyptského otroctví do zaslíbené vlasti.