Při středečním projednávání státního rozpočtu si stěžoval Petr Bendl, že ve sněmovně chybí představitel ministerstva zemědělství. Nadto odtušil Miroslav Kalousek, že tam sice není junior ministr Marian Jurečka, ale jsou tam senior ministři, předseda zemědělského výboru Jan Faltýnek a ministr financí Andrej Babiš.

To, co má šéf Anofertu obšlápnuté právě přes Faltýnka v zemědělství, mu ale citelně schází ve zdravotnictví, kde se snaží rovněž podnikat. Právě optikou Babišova nového byznysu je třeba vidět jeho dlouhodobé tažení proti ministru zdravotnictví Svatoplukovi Němečkovi z ČSSD. Tyto útoky prozatím vyvrcholily tlakem Andreje Babiše na zdravotnictví prostřednictvím pochybného a zmanipulovaného auditu nemocnic, kterým hrozí, že přijdou o celkem až několik stovek milionů korun. Šéf hnutí ANO může žádat hlavu koaličního ministra výměnou za eliminaci této hrozby. Babiš by na postu ministra potřeboval buď svého člověka napřímo, či alespoň loutku, která by nebránila jeho snahám o ovládnutí českého zdravotnictví, a která by dosadila do nejsilnější zdravotní pojišťovny – VZP – své lidi, které tam zatím nemá. Tím by mohl konečně nepřímo, a to však účinněji ovládat penězovody českého zdravotnictví.

Babiš ve svém tažení není osamocen. Má totiž vydatného spojence v rámci páté kolony – poslance KDU-ČSL Ludvíka Hovorku. Brouk pytlík českého zdravotnictví, jak se mu v zasvěcených kruzích říká, je vystudovaný statik a inženýr, který svou politickou kariéru začal jako starosta v Šumicích na Uherskobrodsku. Následovala pozice zastupitele ve Zlínském kraji a v roce 2002 nástup do vrcholné politiky, kdy se stal poslancem. V prvním volebním období pracoval v hospodářském výboru a podvýboru pro dopravu, současně byl rovněž členem dozorčí rady ve společnosti České dráhy. Téma zdravotnictví pro něj tedy bylo něčím zcela novým. K tomu se dostal až v roce 2006. I přes svou snahu neobsadil post v hospodářském výboru a začal tedy pracovat ve výboru pro zdravotnictví. Funkci obsadil bez jakékoli znalosti, což sám několikrát otevřeně přiznal. Přesto se v tak personálně silně obsazeném resortu velice rychle mediálně etabloval – bohužel zásadně ke škodě českého zdravotnictví i občanů. Patřil k největším odpůrcům tehdejších pokusů o reformu zdravotnictví a už tehdy se u něj projevila naprostá neloajalita jak k vlastní straně, tak ke koalici.