Výsledná zpráva označila doposud spojenecký Sovětský svaz pár měsíců po ukončení války za „politického nepřítele“ a znamenala zásadní rozchod se SSSR. A šla k jádru věci: Sovětský svaz je ovládán „hluboce zakořeněným pocitem méněcennosti a nedůvěry vůči Západu, který považuje za hrozbu. Rozhodující hnací silou sovětské politiky není ´fíkový list marxismu´, ale paranoidní úsilí o bezpečnost, která vyžaduje zničení všech potenciálních vnitřních a vnějších nepřátel“ (citováno podle historika Manfreda Berga). Zdá se, že to s malou změnou platí i pro dnešní Rusko. Zprávu, která nastavila koleje americké politiky na celá desítiletí a vešla ve známost jako „Dlouhý telegram“. odeslal do Washingtonu v únoru 1946.

O tomto zvratu v americké politice Praha zřejmě nemohla vědět nic a vůči Sovětskému svazu jako již brzkému „politickému nepříteli“ USA praktikovala nadále politiku přátelství (vzájemné pomoci a poválečné spolupráce podle smlouvy z roku 1943). Když rostoucí poválečné napětí v sovětsko-amerických vztazích probudilo sovětský apetit na československý uran, když přístup do dolů začali kontrolovat „zelení mužíci“ a hranice sovětské okupační zóny probíhala jen několik kilometrů západně od Jáchymova, Praha neučinila žádná opatření proti problematickému spojenci, který vlastně již zahájil první kroky k de facto krádeži československého uranu. Ze stejného směru se jen o něco později vynořil se silným vojenským doprovodem sovětský geolog Alexandrov, aby s tou či onou pomocí a patrně na základě výslechu německého válečného ředitele Jáchymovských dolů (Joachimstaler Bergwerke) posoudil stav uranových dolů a odhadl velikost jáchymovského ložiska. Výsledek vysílali z Jáchymova přímo do Moskvy armádní spojaři z vojenského doprovodu.

O něco později se geolog dostavil do Prahy, aby československé straně, kterou zastupovala vláda, shromážděná na Předsednictvu vlády v Strakově akademii poměrně nešetrně sdělil, že jeho mise do Jáchymova byla úspěšná a Sovětský svaz chce těžit jáchymovský uran a to ve společném československo-sovětském podniku, v duchu socialismu a solidarity a samozřejmě v duchu již zmíněné Smlouvy z roku 1943. “Uran“, jak poučil československou stranu v Strakově akademii “je strategickou surovinou“. Velikost jáchymovského ložiska odhadl na 1 000 tun. A významně dodal: „Jáchymovská zásoba se jeví poměrně velmi malá, avšak přesto uran je surovinou důležitou pro výrobu atomové pumy. Američané prohlásili projevem prezidenta Trumana, že atomová bomba se bude vyrábět jen u nich v Americe. Avšak totéž chtějí vyráběti v SSSR. Potřebují proto mobilizační energetickou zásobu uranu. Zásoba uranové rudy musí být zpracována co nejdříve. A proto chtějí mít na to vliv.“

Smlouva na 20 let bez souhlasu parlamentu