Jak říká hned na začátku 135 stránek paperbacku, politické strany nedokážou pochopit novou geo-sociální otázku a nové teritoriálně definované třídy, a proto není třeba si dělat iluze. Věc přitom podle Latoura není zas tak těžká. Východiskem jsou tři související fenomény: ekonomické deregulace (Thatcher,Reagan), následná exploze nerovností, a následné popírání změny klimatu, respektive sociálních důsledků změny klimatu a atmosféry. Latour tvrdí, že Trump nevypověděl pařížskou smlouvu (proti změně klimatu), protože by nevěřil ve změnu klimatu, ale protože věří, že je neodvratná. Pro obskurantistické „elity“ a pro Trumpa z toho vyplývá jediný závěr: po nás potopa.

Místo toho politické strany lidem nabízí volbu mezi dvěma abstrakcemi: abstrakcí globalizace (neoliberalismus) a abstrakcí lokálního života (populismus, zdi, identita). Abstrakce jsou mýty. Co je zapotřebí, jsou nové mapy konkrétních sociálních konfliktů, nový popis situace. Za názorný příklad geo-sociálního boje mu slouží případ pařížské smlouvy proti změně klimatu, kterou podepsalo 196 členských států OSN a jeden z nich si to pak rozmyslel a od smlouvy odstoupil. V Latourově pojetí tento krok znamená, že velmoc vás dnes nemusí obsadit vojensky, ale může zaplavit vaši atmosféru emisemi kysličníku uhličitého. Tím se neliší od postoje Zelených, ale přitom mu nejde o ekologii, ale o existenční teritoriální otázky. Tou je ochrana „kritické zóny“ a tou je: „Skutečně se to, co lze rozeznat z vesmíru, omezuje na několik kilometrů mezi atmosférou a mateřskou horninou.“