Nyní se zdá, že strašidlo krize, která ještě za minulých voleb (2013) trpělivě čekala na německých hranicích (Rheingold- Institut), hranice tentokrát překročilo. Ale pobylo si tam dlouho, vždy za vlády A.Merkelové, od bankovní krize (2008), v době eskalujícího konfliktu v Ukrajině i letos při řešení krize v Řecku. Tentokrát ale počet migrantů a žadatelů o azyl dosáhl historického maxima a kolony uprchlíků připomínající stěhování národů jdou přes tyu skutečné hranice. Zatímco média i vládní politika se ještě s obdivem vzhlížejí v zrcadle svých vlastních etických postojů - hodných pera Jaroslava Haška, zdola a z jihu (Bavorska¨) již zaznívá mručení, že historický příval uprchlíků k soudržnosti německé společnosti nepřispěje. Trhliny se pak mohou projevit na pracovním a bytovém trhu, v sociálním systému, v školství i školkách i v jazykových kurzech pro 500 000 lidí, kteří odhadem natrvalo zůstanou, a především v obcích, kde se nakonec migranti musí nejdříve ubytovat a to po dlouhou dobu (6 měsíců) pro vyřizování žádosti o azyl. Ty vyřizuje centrálně Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky. Podle prognózy A. Gaulanda Worst Case pak nastane, když voliči přestanou rozlišovat mezi žadateli o azyl, ilegálními přistěhovalci či cizinci z EU a nedají hlasy jeho straně (pravicových populistů, což on popírá), ale extrémní pravici (to je veteš po Hitlerovi, kterou stejně volit nebudou). Než k té či oné historické reakci dojde, stojí za povšimnutí, že právě Německo je pořád ještě jednou z mála evropských zemí, která pravicovému populismu odolala. Zatímco v Evropě nabírali na síle všechny ty národní Úsvity, Suverenity a Fronty, Nezávislí, Praví, Pokrokoví, Svobodní, Lepší a hlavně princip každý proti každému. V aktuálním seznamu zemí s parlamentním zastoupením pravicových populistů Německo nefiguruje, zato se tam dopracovaly následující země a strany ( o kritériích výběru do seznamu se jistě dá uvažovat):

Dánsko (Dánská lidová strana, 21,1%), Maďarsko (Jobbik, Hnutí za lepší Maďarsko, 20,5%), Rakousko (FPÖ, „Svobodní“,20,5%), Finsko (Praví Finové, 19,1%), Norsko (Strana pokroku, 16,3%), Lotyšsko (Národní aliance, 13,9%), Holandsko (PVV, „Svobodní“, 10,1%), Belgie (VB, Vlámské zájmy, 7,8%), Řecko (Nezávislí Řekové, 7,5%, Zlatý úsvit, 6,9%), Litva („Pořádek a spravedlnost“,7,3%), Bulharsko (Útok, 7,3%), Česko (Svítání přímé demokracie, 6,9%), Švédsko (Švédští demokraté, 5,7%), Itálie (Lega Nord, 4,1%), Francie (Národní fronta, 3,7%).