Řadí se k dlouhé řadě „platforem“, které v SPD vznikají celých 150 let, ať „vlevo“ či „vpravo“, málokdy něčemu pomohly a momentálně rukou společnou táhnou SPD ke dnu. Zda jde o něco víc než o obvyklý vnitrostranický manévr a boj (16 zemských organizací a tisíce starostů) je docela dobře možné. Novou příčinou kvasu v SPD se ale zdé být opravdu špatná mocenská perspektiva, když se už celý rok nedaří zvednout preference na potřebných 30%, neřkuli tento práh překročit ve smyslu všelidové strany. Preference těkající v rozpětí 24-26% budí obavy, že se situace ještě dále zhorší a budou klesat pod tlakem populistické konkurence v podobě strany Alternativa pro Německo.

Alternativa pro Německo se z neškodné okrajové události a bez skutečného „lidového tribuna s náležitou autoritou“ vyvinula ve skutečnou hrozbu. Nejen pro SPD, ale zprostředkovaně i pro celou trojdílnou německou levici. Zatímco v posledních spolkových volbách tato nová strana ještě zůstala před bránou parlamentu (4,7%), pětiprocentní hranici nyní překračuje bez bázně, ale ne bez hany, ve východním Německu (Sasko 9,7%, Durynsko 10,6%, Braniborsko 12,2%) a překvapivě ukrajuje z koláče levice, pravice i nevoličů. U levice (SPD, Zelení, Levice) je to zvlášť bolestné.V Sasku všelidovou SPD přes nákladnou kampaň opět volilo jen 12,7%, v Durynsku spadla SPD o celých 6% na 12,4% a v Braniborsku spadla Levice jako koaliční partner SPD o 8% na 18,6%, zatímco SPD zde své výjimečně silné postavení nezlepšila (-1,1%). Signál z východního Německa se mezitím přelil i na západ a vynesl Alternativu pro Německo na již pravidelných 6-7% v celostátním průzkumu.Početně tak zdatně upevňuje postavení CDU/CSU, která prošla modernizační školou Merkelové („sociální demokratizací“), sedí pohodlně na svých 40% (preference setrvale 39-41%), a s populisty nechce mít co dělat. Tomu je možno věřit, protože je nakonec ani nemusí potřebovat.