Částečnou odpovědí jsou možná předchozí diplomatické posty George F. Kennana na klíčových místech světové politiky: v Rize (1931-33), v Praze (1936-39), v Berlíně (1939-42, včetně internace), v Londýně (1944) a v Moskvě (1944-46) a perfektní jazykové znalosti, které získal na universitě v Berlíně (němčina, ruština). 

V roce 1946, tedy v době českého nadšení z „osvoboditelů“ a z mocného komunistického spojence s armádou, kterou „nikdo na světě nedokáže porazit“ (K. Gottwald), poslal Kennan z Moskvy do Washingtonu břitkou analýzu sovětské politiky („Dlouhý telegram“) a hodil vidle do spolupráce s dosavadním válečným spojencem. Protože: „Spojenec je ovládán hluboce zakořeněným pocitem méněcennosti a nedůvěry vůči Západu, který považuje za hrozbu. Rozhodující hnací silou sovětské politiky není fíkový list marxismu, ale paranoidní úsilí o bezpečnost, která vyžaduje zničení všech potenciálních vnitřních a vnějších nepřátel.“

Kennan nebyl ani antikomunista, neprovozoval hon na čarodějnice, ale dokázal vidět přesně bídu, realitu, bludy a hrozby, které představoval SSSR pro svět a západ Evropy. Kennan tím v době, kdy měli v USA silné postavení stoupenci amerticko-sovětské spolupráce, položil základy „strategie zadržování“ komunismu proti poválečné expansi Sovětského svazu, šilhajícím po západní Evropě (aby tak říkajíc dovršil vítězství v druhé světové válce). Strategie spočívala ve vytvoření globální sféřy amerického vlivu. Výsledkem byla na straně Západu jak se uvádí 25 let úspěšná politika zadržování komunismu, která neměla charakter dělení světa se Sovětským svazem a zahrnovala opatření jako byl Marshallův plán anebo Trumanova doktrina. Na druhé straně znamenala faktické uznání sovětské sféry vlivu ve velké oblasti Střední Evropy a nemožnost v této oblasti poskytnou vojenskou pomoc v situaci hrozící nukleární válkou.