Před své podniky postavil v duchu knížete Potěmkina kulisy: Wismut AG (německá firma) a Jáchymovské doly, n.p. (česká firma). Po tomto kroku se stal neviditelný či napůl neviditelný, i když dodávky uranu směřovaly do SSSR a v Moskvě sídlilo vedení obou podniků na Ministerstvu obrany. Podniky zaměstnávaly německé či československé pracovní síly (včetně československých politických vězňů a německých válečných zajatců), ale hlavní bylo, že podniky nenesly ruská jména.

Německá vláda po sjednocení Německa v této komedii z dílny knížete Potěmkina pokračuje. Škody po těžbě uranu jsou dobře viditelné i na snímcích ze satelitů, ale německá vláda se při jednání 2+4 zřekla vůči Sovětskému svazu eventuelních požadavků při sanaci radioaktivně zamořených oblastí Saska a Durynska a raději statečně platí a platí a platí z peněz daňových poplatníků.

Odstranění škod platí český daňový poplatník

Na české straně je to to samé. Za odstranění škod po sovětském dolování uranu platí český daňový poplatník. Generální ředitel sanačního podniku Diamo s.p. sice vidí realisticky, že sanace po čtyřiceti letech těžby uranu budou trvat zase asi těch čtyřicet let, ale považuje za naprosto samozřejmé, že peníze dostane od českého státu.