Po druhém rozhodnutí "brněnského" Ústavního soudu (ÚS) je jasno: Dlouhá bitva o to, zda smíme zdraví svých dětí i své vlastní bránit proti farmaceutickému a zdravotnickému byznysu, se jako obyvkle naklání k velkým penězům a odklání od občanských svobod a práv. Že při tom byznysu zdatně sekunduje státní instituce, která předstírá, že je zřízena proto, aby tato práva a svobody občanů bránila, je pro naši současnost zcela příznačné.

Salámová revoluce

Naše nejvyšší soudní instance šla na další okleštění svobod klasickou „salámovou metodou“. První rozhodnutí „pouze“ konstatovalo ústavnost toho, že český stát (vyhláškou!) nařizuje rodičům, že musí vlastním dětem nechat "vrazit" do tělíček vakcíny, o jejichž nebezpečnosti jsou na základě racionální úvahy a mnoha dostupných zdrojů bytostně přesvědčeni. Otázku, zda to mají činit s vědomím, že je očkování nebezpečné, odsunul alibisticky stranou: Do „odborné stránky věci“ se prý pouštět nebude.

O týden později byla již ovšem nálada pod Špilberkem podstatně ostřejší. Druhé rozhodnutí ŮS obsahuje ideologické pasáže, které jsme od brněnských zastupujících říšských podprotektorů (protože naše eurounijní země nepatří nejen nám, ale dokonce ani jim) tak nějak čekali. Vyjádření pánů soudců jsou místy až groteskní: Tak třeba Jaroslav Fenyk výhrůžně praví, že: „Pokud se konkrétní dítě má zapojit do kolektivu (např. školky, pozn. aut.), tak předpokládáme, že bude solidární vůči těm ostatním, že nebude pouze využívat toho, že ostatní očkovaní jsou, a samo se bude očkování vyhýbat.“ Vynikající rozsudek českých Šalamounů: Když poškodit zdraví dětí, tak "solidárně" všech. Co by to jinak bylo za EU socialismus?

Nebezpečí pro kolektiv