Naším veřejným prostorem proběhla pozoruhodná vlnka. Ve středu večer se jen tak mimochodem na jedné české televizní stanici a jejím internetovém portálu objevila noticka zdravotního rázu. Jejím obsahem bylo zhruba sdělení, že se v Evropě vyskytuje jeden kmen takzvaných “superbakterií” E.coli, odolných i proti poslednímu antibiotiku, kolistinu, o němž se dosud soudilo, že dokáže infekci “superbrouky” zastavit - byť za cenu toho, že pacientovi tak trochu (hodně) vyřídí ledviny.

Věc vyzkoumal tým evropských vědců, který prošetřoval vzorky, sesbírané v některých případech už před čtyřmi lety. Své závěry publikoval v prestižním časopise The Lancet. Dlouhá doba, která uplynula před analýzou vzorků, způsobuje, že není jasné, kdo a kde je přesně tímto typem bakterie nakažen. A to je mírně děsící. Daleko děsivější je ovšem problém sám - a velmi podezřelé je i mediální ticho, které jej provází.

Rozkaz?

Před “superpadouchy” z řad bakterií přitom varovala nedávno i Evropská unie, která ústy Evropského úřadu pro bezpečnost potravin a léčiv (European Food Safety Authority, EFSA) a Evropského centra pro prevenci nemocí (European Centre for Disease Prevention, ECDC) oznámila, že na “superbakteriální” infekci zemře na území Evropské unie nějakých 25-000 lidí ročně, a že je to problém.

A - nic. Ticho po pěšině. Tedy alespoň v českých médiích. V zahraničí sotva zmínčička, namísto palcových titulků. Není jasné proč - obvykle je totiž různé pandemie a spekulace o čekání na vyhynutí lidského druhu zajímají až nechutně. Člověk by čekal, že se alespoň zjeví nějaký ten komentář na téma chrabré Unie, chránící nás před “bacily”. Nestalo se.

Důvodů může být několik. Že by “rozkaz shora”, od mocných majitelů mediálních - a farmaceutických - koncernů? Takzvané superbakterie totiž mají jeden háček: opravdu mohou být smrtelně nebezpečné. Alespoň pokud setrváme v modelu medicíny a výživy tak, jak momentálně je.