Celá třetina občanů České republiky (alespoň podle jednoho z posledních průzkumů) trpí depresí. Ne takovou tou běžnou “depkou”, fakticky jen výkyvem nálady, ale opravdovou ztrátou rovnováhy, chuti do života, smutkem, panikou, a/nebo úzkostí. Pětina z takto postižených dotázaných řeší svůj psychický stav léky. Lze této další “epidemii moderní doby” zabránit? A pokud ano, jak?

Barvotiskové obrázky a temné pozadí

Odpověď lékařského i vědeckého mainstreamu je samozřejmě jasná: Žijte zdravě, hýbejte se - a když se vám to "nepovede", a dostanete se do deprese, papejte pěkně prášky. Je to pro vaše dobro. Jenže realita vypadá trochu temněji než barvotiskové plakátky v lékařských ordinacích a jejich mediálních "předpokojích".

Své by mohla o této temnotě vyprávět například Mariane Godboldo z Detroitu, která se sama starala o svou jedenáctiletou dcerku Arianu. Dítě se narodilo s poškozenou nožičkou, kterou museli lékaři amputovat. Z tohoto důvodu ji maminka několik prvních let školní docházky učila doma.

Pak ale začala chtít Ariana chodit do “normální” školy - a milující matka se rozhodla jí to umožnit. Jenže… dítě muselo být povinně “doočkováno”, aby smělo “mezi lidi”. A Arianu toto očkování bezmála přizabilo. Dostala encefalitidu, tedy zánět mozku, což bylo ovšem odhaleno až později. V první chvíli bylo vidět jen to, že se divně chová a nejeví moc zájem o svět. Místo aby se lékaři zamysleli, zda náhodou nejde o vedlejší účinek očkování, nasadili holčičce antidepresivum Risperdal. Výsledek byl příšerný. Jak také jinak. Vakcína je ”posvátnou krávou” lékařského mainstreamu - a platí o ní téměř totéž, co o psychofarmakách.

Scéna z pravdivého hororu

Matka vše pozorovala, a říci, že se jí to nelíbilo, je málo. Podepsala tedy revers a našla jiného, rozumnějšího lékaře, jemuž se v průběhu deseti měsíců podařilo Arianu z drogové pasti vymotat. Začal také léčit skutečnou příčinu jejího stavu - vakcínou vyvolanou encefalitidu a otok mozku. Jenže to se zase dotklo původního lékařského centra - které matku “prásklo” sociálce.