Erika Magdalena Peprná: Prosincová tma skrývá zapomenutý lék

Letošní zima je zatím docela mírná. Přesto je mnoho z nás nemocných, vyčerpaných, přetížených. Nemoci jako by si ke konci prosince daly mezi lidmi dostaveníčko: kdo nechytí viróru či dokonce chřipku nebo nestůně rovnou chronicky, trpí alespoň “jen” nějakou tou únavou či depresí z nedostatku světla. Tma, která se až do Vánoc bude prohlubovat, jako by odrážela náš celkový útlum. Nebo je to opačně? Co ale s tím, pokud si nemůžeme dovolit strávit nějaký ten měsíc na pláži v Austrálii či v Mexiku?

Lék bez vedlejších účinků

Lék bez vedlejších účinků nejen na podobné potíže by jistě chtěl každý. Přitom ale často zapomínáme, že takový lék dávno máme na dosah ruky. Nejde o levné letenky do míst, kde je na planetě právě léto, i když by jistě nebyly k zahození. Uzdravit se ale můžeme velmi jednoduše i doma.

Mimochodem, najít lék bez vedlejších účinků není tak těžké, jak je většinově přesvědčen lékařský mainstream. Prakticky všechny skutečné a fungující léky či terapeutické metody z kategorie “alternativní” totiž nemají vedlejší účinky žádné, narozdíl od obřími koncerny vyráběných “legálních drog”. Ale ponechme lékaře v jejich virtuální chemické jeskyni, pokud v ní chtějí setrvat. My ostatní zatím naštěstí můžeme vyjít ven, na světlo.

Je to - nikoli náhodou - právě světlo, které některé nové vědecké výzkumy i práce průkopníků přirozeného léčení pasují na lék číslo jedna.

Deprese? Hlavně ne Prozac!

Úžasnou roli tohoto nic nestojícího daru Božího (ze sebe sama vzniklé přírody, jak se domnívají fantastové) znají třeba psychiatři a psychologové pracující s depresívními pacienty. V zimě mají napilno: kromě toho, že se zabývají "standardní dávkou” depresantů, musejí ještě zvládnout nával těch, kteří trpí takzvanou sezónní afektivní poruchou (Seasonal Affective Disorder, tedy SAD). U nás se to prý týká až o 7% populace, tedy téměř tři čtvrtě milionu lidí.

“Na vině” mohou být hormony. Zatímco serotonin, "hormon štěstí", produkujeme, když jsme na ostrém světle, melatonin, spánkový hormon, si naopak vyrábíme ve tmě. Jakýpak div, že bychom v pošmourném zimním odpoledni nejraději šli hned spát.

Ale zpět k depresi - ta totiž zdaleka není jen prostou únavou. Kromě neustálé únavy a tíhy trápí pacienty třeba ztráta chuti do života i pocitu jeho smyslu, ztráta chuti na sex, přejídání. Nic příjemného ani banálního. Léčit se však dá relativně snadno. Na sezónní afektivní poruchu totiž nejlépe funguje právě terapie světlem.

Spočívá v “osvěcování”, zabírá i na depresívní pacienty obecně: americký lékař a popularizátor nových či zapomenutých přirozených cest ke zdraví dr. Joseph Mercola si nedávno všiml jednoho nového výzkumu, který ukázal, jak moc je světlo důležité - a efektivní.

Studie zahrnovala 122 depresívních jedinců, rozdělených do čtyř skupin. Jednu léčili pouze světlem, další dávali pouze klasickou “šťastnou drogu” Prozac. Třetí skupině terapii kombinovali a čtvrtá byla kontrolní - dostávala jen placebo a “placebo světlo”, generované přístrojem, který jako ten na světelnou terapii pouze vypadal.

Výsledky byly pro standardní lékaře neuvěřitelné. Nejen, že zdaleka nejlépe prosperovali ti, co měli předepsáno obojí (tedy Prozac a světlo), ale především samotné světlo se ukázalo být efektivnějším, než samotný Prozac. Léčba pouze psychofarmaky skončila na posledním místě, až po placebu!

Zatímco 44% depresívních pacientů, kteří se léčili pouze světlem, se dostalo učeně řečeno do remise (tedy zdravého stavu bez symptomů deprese), stejného výsledku dosáhlo s Placebem 30% a s Prozacem jen 19% pacientů. Započteme-li fakt, že světlo na rozdíl od Prozacu nemá nežádoucí vedlejší účinky a není návykové (nebo jen do té míry, do jaké je nám potřeba světla přirozená), máme docela jasný návod na to, jak se léčit… A proto se můžeme také vsadit, že pro “vědce” z farmaceutických společností bude podobná studie “neprůkazná”.

Všelék pomáhá nejen psychice

“Osvícení” nám ale může pomoci nejen proti depresi. Terapie polarizovaným světlem zabírá i na řadu potíží fyzických: světlo působí protizánětlivě a tím, že stimuluje celkový výkon organismu urychluje i hojení ran a zánětů, pomáhá tedy také na artritické klouby a další potíže.

Kromě toho působí analgeticky. Přístroje, které umějí na člověka polarizovaně svítit, tedy mohou spravovat i menstruační bolesti alergie a ekzémy, akné a další kožní potíže. Seznam nemocí, které polarizované světlo léčí, je vskutku úctyhodný. Například nemocní, kteří používají nám dobře známý český přístroj Biolampu-Biostimul si její použití až pozoruhodně chválí: píší o hojení ran, bércových vředů i poraněných kloubů, mizení bradavic a akné, zlepšení nálady i tlaku. Navíc si můžeme bez problémů “posvítit” i na kojence a domácí zvířátka, kterým bychom klasické léky často podat ani nemohli.

Barvy jako lék?

Kromě toho přístroj umí svítit i barevně. To je dobře, neboť se tím dostává do dalšího “odvětví světelné medicíny” - terapie barevným světlem.

“Význam barev v našem životě je větší, než si mnohdy uvědomujeme. Mají povzbudivé, depresivní, konstruktivní i destruktivní schopnosti. Každá barva má jinou vlnovou délku a odlišným způsobem ovlivňuje lidský organismus,” vysvětluje ing. Renata Beránková, která má s biolampami bohaté zkušenosti.

Mnozí jí dávají za pravdu. Americký server NaturalNews nedávno přinesl článek, shrnující podstatu léčení barvami:

“Barevná terpaie neboli chromoterapie je věda, která využívá účinků barev ke změně nebo udržení vibrací, tak aby frekvence odpovídala zdraví, lehkosti a harmonii. Barvám se lze vystavovat fyzicky, či mentálně - například vizualizací.

Léčení barvou patrně byl první typ léčení, který člověk znal. Koneckonců je přírodě vlastním způsobem, jak udržet tělo v harmonii a správném rytmu. Už od dob, kdy člověk poprvé kráčel po Zemi, ho sluneční paprsky zahřívaly a sytily světlem, barvy okolního světa ovlivňovaly jeho náladu a rytmický šepot vln ho kolébal do spánku.

Lidé tehdy možná neměli moderní technické vymoženosti naší civilizace - ale také nestonali na řadu nemocí tak typických pro dnešní dobu. Proč? Měli prostě dost rozumu na to, aby se řídili zákony přírody.”

Starodávný "hightech"

Je možné, že naše “vědecká civilizace”, která je tak pyšná na své “výdobytky” ve skutečnosti ví méně o přírodních zákonech i o tom, jak léčit, než primitivní národy, jejichž zbytky jsou rozesety po lesích a džunglích? Dost náznaků k takovému závěru máme - a fungující léčení světlem (které mimochodem využívali a využívají třeba již američtí Indiáni) je jedním z nich.

Existují však i tací, kteří se pokoušejí obojí spojit - tedy v moderním duchu a moderními prostředky prozkoumat (a využít) dávno zapomenuté principy. Kromě již zmíněných biolamp tak třeba pracuje přístroj, vyvinutý před více než třiceti lety Nizozemcem Johannem Boswinkelem.

Boswinkel tvrdí, že jeho přístroj dokáže “odhalit poruchy ve světle”, které způsobují nemoci. Současně prý umí frekvence nemocí “invertovat” a tím vyrušit - a pacienta uzdravit. Pracuje s řadou nevyléčitelně nemocných a podlě něj má jeho práce vynikající výsledky. (Dva z jeho žáků také testovali přístroj na dvacítce pacientů, z nichž se významené zlepšení dostavilo u 90% - ale to je pochopitelně také “vědecky neprůkazné”.)

Moudrost bláznů a tma v Adventu

Boswinkel tvrdí, že princip, na němž jeho přístroj pracuje, je v něčem trochu podobný homeopatii - ačkoli pracuje jen s "frekvencí světla" a vyrábí ji mechanicky. Podobnost spočívá v tom, že - jak Boswinkel říká - homeopatie nemoc také “vyruší” lékem se stejnou "informační frekvencí". Boswinkel kromě homeopatie ale studoval i akupunkturu. Tvrdí, že akupunkturní body nejen vykazují odlišnou elektrickou resistenci (což změřil již otec-zakladatel elektroakupunktury, Němec Reinhardt Voll), ale také jsou místy, kudy do těla vstupuje světlo.

To naše tělo nejen příjímá, ale i neustále produkuje. Nejen podle Boswinkela totiž buňky neustále vyzařují slabé světlo, tzv. biofotony. Princip zdraví a nemoci je tedy jednoduchý: zdravé buňky “svítí” na zdravé v harmonické frekvenci, nezdravé vykazují chaotické, porouchané frekvence.

Většina lékařů by ho samozřejmě označila za blázna. Najdou se však i jejich kolegové, kteří jeho přístroj úspěšně využívají ve svých praxích - a před několika lety dokonce výuku práce s jeho přístrojem zařadila do svého “alternativně-medicínského” studijního plánu i lékařská fakulta v rakouském Grazu. Kromě toho se podobné “nesmysly” využívají například k alternativní ochraně rostlin před škůdci - namísto pesticidů. Boswinkel dokonce nabízel pomoc obětem fukušimské jaderné katastrofy, neboť tvrdí, že “každou frekvenci lze invertovat”, neboli - na “úrovni” světla spravíte vše.

Čistě logicky (skepticky - ze slova skeptó, tedy zkoumám) to nezní nijak zvláštně ani bláznivě: bez světla koneckonců nemůže na Zemi nic žít. Kromě toho se můžeme začíst do základů kvantové fyziky, která nám mimo jiné říká, že všechno ve vesmíru (včetně nás) - je vlastně jenom světlo. Tedy, vlnění, nebo frekvence, která se jen občas "chová" jako hmota.

Žádný div, jsme-li "bytosti světla" (viz. biblická Genese), že při nedostatku “správného” světla naš psychika i tělo strádají. Dobrá zpráva je, že i v okolní temnotě máme řadu způsobů, jak j tělu i duši dodat. Třeba pomocí přístrojů.

Navzdory tomu právě v panující “adventní” tmě si můžeme jasněji než v jiném ročním období uvědomit, že světlo ve všech jeho podobách a významech není něco, co můžeme "vlastnit". Spíše je nám dáno. A každoročně chováme naději, že se k nám právě v té nejhlubší tmě vrátí.

Ale toto téma raději přenechám “kompetentnějším” redakčním kolegům a popřeji Vám prozatím aspoň požehnaný Advent, plný pohody a alespoň malých světýle. V očekávání Světla.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.