Ústředním tématem Ekova vpořadí již sedmého románu nadále zůstává fikce spojená se spikleneckými teoriemi, které autor posouvá od středověku směrem do nedávné současnosti, konkrétně do roku 1992. Hlavním hrdinou knihy je padesátiletý ztroskotanec Colonna šéfující podobným novinářským outsiderům ve smyšleném deníku Zítřek. V milánské redakci dohlíží na přípravu zkušebních „nultých" čísel, jež ve skutečnosti nikdy nevyjdou. Zároveň má za velkou sumu peněz napsat román o práci v těchto novinách a odhalit zákulisní praktiky masových médií, jako je manipulace, cenzura, úplatky či dokonce vydírání.
Čtenářsky určitě nejzajímavější jsou pasáže, kde Colonna učí své méně zdatné kolegy svérázné žurnalistické praxi. Procvičuje s nimi metody novinářské nadsázky a metafory, vymýšlí nové formy očitých svědectví, vysvětluje správné použití výrazů „možná", „třeba" a „snad". Stranou nezůstane ani „profesionální" psaní horoskopů, příprava křížovek, stejně jako správné vyhodnocování informací uvedených v pracovních inzerátech či na seznamkách. Nejvtipnější přitom zůstává „soutěž o nejpitomější odpověď na nejpitomější otázku", kdy se novináři předhánějí v nejabsurdnějších návrzích jako například: „Proč píšeme zleva doprava? Protože jinak by věty začínaly tečkou."
Novinářské bonmoty
Satirický román Nulté číslo oplývá nespočetnou plejádou novinářských bonmotů: „Na kulturu nemáme moc prostoru, naši čtenáři nečtou knihy, nanejvýš deník Sport" nebo „...než tvrdit něco, co by si mohl někdo ověřit, je vždycky lepší jenom naznačovat." Nejvíc přímočarý je však zástupce majitele deníku, pan Simei, který si nebere žádné servítky a s klidem v duši prohlásí, že „noviny lidem ukazují, jak mají myslet". Zde se jistě projevuje Ekova osobní zkušenost – v polovině 50. let začínal jako novinář, takže do textu zakomponoval mnoho svých vlastních vzpomínek a postřehů.
Vedle ironického popisu novinového provozu se v knize rovněž odvíjí napínavý konspirační příběh, s nímž přijde Colonnův redakční kolega Braggadocio. Ten se jeví jako neškodný zkrachovalec a paranoik až do té doby, než ho někdo úkladně zavraždí a redakce je okamžitě zavřena. Důvodem Braggadociovy vraždy se pravděpodobně stalo jeho zjištění, že fašistický diktátor Benito Mussolini nebyl popraven na konci druhé světové války, ale utekl pod ochranou Vatikánu do Argentiny, kde údajně v klidu dožil.
Intelektuálně laděná detektivka
Umberto Eco si se spikleneckými teoriemi vždy rád zahrává. Nestačí mu nikdy pouze jedna, vždy nabízí pár dalších. Stejně tomu je i v této intelektuálně laděné detektivce, kde se vedle hlavní zápletky rozvíjí také konspirace o tajných operacích NATO, které měly v Itálii po roce 1945 zabránit komunistické revoluci a levicovému převratu v zemi. Spisovatel je v tomto ohledu sám velký mystifikátor. Nikdy přesně nevíte, zda si nebetyčně vymýšlí nebo v archivech skutečně našel dříve nezveřejněné materiály či jen touží čtenářům ukázat cestu, jak ty nejnesmyslnější fabulace a zkazky mohou bezostyšně doputovat až k nim. K tomu všemu přidává milostný románek hlavního aktéra s mladou novinářkou, jenž překvapivě skončí romantickým happy endem.
Na románu lze však poznat, že Eco pomalu ale jistě stárne a pozvolna mění svou strategii spisovatele. O knize sám řekl: „Čím je člověk starší, tím se stává moudřejším. Už nemusí předvádět, kolik toho ví. Jedná se o můj nejméně erudovaný román. Mé předcházející romány byly jako Mahlerovy symfonie, tento je víc jazz." A skutečně Nulté číslo zůstává kvalitním a hlavně vtipným literárním dílem, které může oslovit daleko širší publikum, než tomu bylo dříve. Velkou zásluhu na tom rovněž mají jazykové hříčky s dvoj-, někdy i trojsmyslem, které se díky výbornému překladu Anežky Charvátové neztratily ani v českém vydání.
Umberto Eco: Nulté číslo. Jak to vlastně bylo s Mussoliniho smrtí.
Praha, Argo 2015. 248 s.
ISBN: 978-80-257-1589-5.
Doporučená cena: 298 Kč
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
