Teď, kdy je mezinárodní den žen odvržen do propadliště dějin a doporučuje se slavit Den matek – jehož datum je klouzavé, a tak si ho narozdíl od osmého března nikdo nepamatuje – řekli si muži, taky dobře!, a přestali nám nosit cokoli. Tož si položme otázku, co je lepší…
O Dni matek vědí prakticky jenom učitelky. Ty naštěstí rok co rok zařídí, že děti namalují aspoň přáníčko. To je určeno výhradně mamince. Tedy už ne babičce ani tetě či sousedce nebo kamarádce. Zvlášť starší ženy většinou vyjdou naprázdno, protože aby dospělá matka přála své ještě dospělejší matce – a vůbec, aby přála matka matce – to se jaksi neujalo a my matky víme proč: připadaly bychom si, jako že si gratulujeme k porodu (který se odehrál před více než čtyřiceti lety). Možná sem tam, pokud ta postarší matka kdysi povila syna, nebude mu trapné dojít za ní a říct, tak tedy mami, já ti děkuju, žes to pro mě udělala. Ale není to příliš pravděpodobné, co říkáte?
Že svátek matek je důstojnější a zaslouženější než prostě jenom svátek žen, všech žen? Proč by měl? Mateřství je sice krásné, nemůžu si ho vynachválit, když je mi ouvej, malý přitiskne tvář na moje břicho a velký na moje rameno. Ale už to samo je dar. Nač další ovace? A také: v čem jsou maminky lepší než ženy, které takové štěstí neměly?
Svátek matek je nejenom diskriminační, ale také velmi nedemokratický. Působí směšně, že společnost, která se nedokázala vypořádat se zločiny komunismu a promlčuje jednu lumpárnu za druhou, se opovržlivě odvrací od něčeho tak bezvýznamného, jako je oslava ženství… Záleží tolik na tom, že byla zneužita režimem, že jejími symboly se na čas staly Jiřina Švorcová a její souvěrkyně Marie Kabrhelová, od níž byla kdysi odvozena jednotka ošklivosti „jeden Kabrhel“?
To si až tak moc nevidíme na špičku nosu, abychom se nedokázali nad to všechno povznést a říct si: ať to bývávalo, jak chtělo, je dobře, že tu ty holky máme, a i když jsou to megery a hysterky a slepice a bůhvíco, svět by byl bez nich smutnej a vopuštěnej?!
Dali bychom/byste tak najevo nejenom svou lásku, ale i svou velkorysost…
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
