Teď, kdy je mezinárodní den žen odvržen do propadliště dějin a doporučuje se slavit Den matek – jehož datum je klouzavé, a tak si ho narozdíl od osmého března nikdo nepamatuje – řekli si muži, taky dobře!, a přestali nám nosit cokoli. Tož si položme otázku, co je lepší…

O Dni matek vědí prakticky jenom učitelky. Ty naštěstí rok co rok zařídí, že děti namalují aspoň přáníčko. To je určeno výhradně mamince. Tedy už ne babičce ani tetě či sousedce nebo kamarádce. Zvlášť starší ženy většinou vyjdou naprázdno, protože aby dospělá matka přála své ještě dospělejší matce – a vůbec, aby přála matka matce – to se jaksi neujalo a my matky víme proč: připadaly bychom si, jako že si gratulujeme k porodu (který se odehrál před více než čtyřiceti lety). Možná sem tam, pokud ta postarší matka kdysi povila syna, nebude mu trapné dojít za ní a říct, tak tedy mami, já ti děkuju, žes to pro mě udělala. Ale není to příliš pravděpodobné, co říkáte?