Březnová dohoda mezi Evropskou unií a Ankarou je postupně realizována, po středečním jednání s největší pravděpodobností budou mít turečtí občané volný vstup i pohyb na území schengenského prostoru.

Poděkovat mohou řízenému uprchlickému exodu, který byl ze strany Turecka dlouhodobě tolerován a jehož následkem je v současné době Evropa "obohacena" o více než jeden milion uprchlíků, běženců, migrantů, název je vždy volen účelově, podle toho, komu se daná událost prezentuje a za jakým účelem.

Evropská komise si sice uvědomuje, že Turecko má problém se svobodou slova, spravedlivým soudnictvím a odmítáním ochrany kurdské menšiny, nicméně, protože se za ony tři miliardy eur postupně zlepšuje svůj postoj k uprchlické krizi, tzn. nepouští již takovou masu refugees k řeckým břehům, přebírá zpět deportované Pakistánce a Afghánce a snaží se Evropě pomoci, plácá Unie Turky po ramenou.

Mluvčí komise Mina Andreeová musí být opravdu Mína, když hovoří o velkém pokroku a slepě důvěřuje tureckému vousatému muži. Zřejmě má Mína dobrý pocit a v skrytu duše se už těší na oněch 75 milionů Turků, kteří se vydají do Schengenu, dost možná i s tím, aby křesťanské Evropě vysvětlili, co je to vlastně ten mírumilovný islám a velký a mocný Alláh.

Konečně budou v život uvedena slova tureckého vojevůdce a státníka Mustafy Kemala Atatürka (1881 - 1938): „Západ byl vždy vůči Turkům předpojatý…, ale my Turci jsme vždy pevně směřovali k západu…Abychom byli civilizovaným národem, není jiná možnost."