Podle posledních zpráv z médií čeká na odchod z Řecka směrem dál do Evropy 42 tisíc běženců. Ti všichni si věří, že se ocitnou v zemích, kde jistě bude líp, a kde budou sociální dávky, bydlení a vše ostatní na velmi slušné úrovni čekat na každého, nehledě na skutečný důvod odchodu z jeho země.

Německo, které nastupuje novou éru ve své historii, už pár měsíců prožívá kulturní a náboženské obohacení, včetně sexuálního, tedy něco, čehož chtějí být země V4 ušetřeny, a co jim Němci, kteří vidí uprchlickou invazi v barvách nejčernějších, tiše závidí. Otázkou je, jak dlouho.

Bájné slovo integrace bude z úst politických představitelů, stojících za kancléřkou Merkelovou, zaznívat stále častěji. Pokud má být jedním z hlavních důvodů přijetí více než jednoho milionu pologramotných jedinců, převážně muslimského vyznání, jejich postupné zapojení do německého hospodářství a osazení nepopulárních pracovních míst, zní to velmi optimisticky.

Pokud si ale bez obalu připomeneme, jakým způsobem, s jakou vervou, z jakých oblastí, s jakou jazykovou vybaveností , kulturními a náboženskými zvyky, a na jaké vzdělanostní úrovni do Evropy migranti přicházejí, víra v jejich plnohodnotnou integraci do evropského prostředí je téměř nulová.

Nevím, jestli je spíš k smíchu nebo k pláči dnešní informace, že německá automobilka Porsche v rámci speciálního integračního programu jazykově a obchodně vzdělá 15 migrantů, kteří by se měli později zapojit do pracovního procesu v této společnosti. Integrace je možná, vidí to tak i Uwe Hück, předseda Obecné pracovní rady, který říká: „…uprchlíci do Německa přišli. To musíme přijmout. K omezení záplavy uprchlíků potřebujeme mír. Ale jsme na míle daleko od míru v krizových regionech. Proto musíme uprchlíky integrovat tady a teď, musíme jim dát práci a vyhlídky do budoucna.“