Fabulátoři v ČT a Mohorita jako čestný šéf neziskovky Evropské hodnoty. Analytik Hreha k běsnění českých médií

16.11.2016 15:48

Mediální analytik a bývalý ředitel Slovenské televize Radim Hreha je přesvědčen, že k duševním striptýzům jednotlivých novinářek i novinářů v souvislosti s volbou Donalda Trumpa prezidentem Spojených států už zřejmě není co dodat. ParlamentníListy.cz podle něj přinesly natolik široké spektrum názorů, že by nerad analyzoval něco, co už jiní autoři vystihli naprosto přesně.

Fabulátoři v ČT a Mohorita jako čestný šéf neziskovky Evropské hodnoty. Analytik Hreha k běsnění českých médií
Foto: Archiv R. Hrehy
Popisek: Radim Hreha

Komentář Radima Hrehy:

... Nicméně, volební noc mi připomněla unikátní emoce, kterých jsem si naposledy užil u televize v době sametové revoluce. Nemyslím tím žádný sex, nýbrž specifický druh uspokojení, z listopadu 89, navozený vysíláním tehdejší Československé televize. Žil jsem v Košicích na Slovensku, kde měla kvalitní signál i maďarská televize. Permanentní porovnávání výstupů ČST a MT nabízelo řadu komických situací. Českoslovenští žurnalističtí nadšenci vyznívali nejen trapně, nýbrž i politováníhodně. Do té doby jsem si myslel, že škodolibost je mi cizí. Zprostředkování reality tehdejší ČST, o jejíž propagandě a manipulaci jsem nepochyboval, mne však vyvedlo z omylu.

Noční volební přenos ČT24 ze Spojených států jsem zpočátku porovnával s výstupy CNN, resp. BBC. Kolem třetí hodiny jsem však zjistil, že nejpružnější ze všech je katarská Al-Džazíra. Ta nečekala na oficiální prohlášení volebních komisí v jednotlivých státech, nýbrž jakmile bylo jasné, že vítězem je Donald Trump, okamžitě mu přičetla příslušný počet tzv. volitelů. V praxi to vypadalo tak, že zatímco fabulátoři v ČT žonglovali s teoretickou možnosti vítězství Hillary Clinton, arabská televize už hodinu informovala o Trumpově vítězství a trvale nabízela aktuální skóre v počtu volitelů.

Trumpův triumf evokoval příjemné emoce

Divák tak měl informační náskok před Clintonové fanklubem, který od listopadu 89 cíleně a protispolečensky kreovali různí havloidi, kteří o naplnění myšlenek Václava Havla neměli zájem ani v průběhu sametové revoluce. Protispolečensky proto, že – stejně, jako komunisté před nimi – ovládli veřejnoprávní média s cílem manipulace veřejnosti formou zprostředkování reality pouze a jen svojí optikou pravdoláskařů. Tedy sektářských fanatiků, kteří zbytku veřejnosti znemožnili vstup do veřejnoprávních médií stejně, jako podporovali prosazování tzv. demokracie ohněm a mečem ve společnostech, jejichž národy to odmítají a se zbraní v ruce se brání našim žoldákům demokracie.

Jinými slovy, pravdoláskaři z řad politiků, umělců, akademiků apod., ruku v ruce s levicovými extremisty pod rouškou pravdy a lásky, trvale šíří lež a nenávist. Trumpův triumf a návazné emotivní reakce pravdoláskařů mi evokovaly příjemné emoce, o nichž jsem byl přesvědčen, že se jich už nedožiji – ostatně stejně jako v letech osmdesátých, dokud se moci nechopil Michail Sergejevič Gorbačov, jeden z největších mužů uplynulého století.

Unikátní dehonestace nového amerického prezidenta

Nicméně, pár dnů po zvolení Donalda Trumpa, zaskočení a zhrození tuzemští mainstreamoví novináři najeli do svých ideologických kolejí. Zatímco pravdoláskařská veřejnoprávní média pokračovala v unikátní dehonestaci nového amerického prezidenta, Blesk se vydal společensky odpovědnější cestou, když v rámci výročí sametové revoluce oslovil jednoho ze zapomenutých, avšak faktických aktérů Listopadu 89. Ten byl stejně roztomile nedůvěryhodný jako kdysi.

Podle šéfa ÚV SSM v roce 1989 Vasila Mohority jsou totiž mocní a bohatí lidé této země pod vlivem mocných skupin z Východu. Kdo je pod čím vlivem, je však prý velmi těžké říci a on, který se v jejich prostředí nepohybuje, si to netroufá určit. Pokud jde o prezidenty Klause a Zemana, které jejich odpůrci s oblibou označují za ovládané z Východu, Mohorita si nemyslí, že by zrovna tihle dva byli nějakou elitou.

Mohoritu okamžitě posadili do čela nějaké NGO

Blesku tak naznačil, že mezi intelekty trapného totalitního papaláše a elitních novinářů, zpravidla laureátů Peroutkovy ceny, není zřejmě žádný rozdíl. Ono, když jde o moc, pak jdou stranou jakékoliv kecy o faktech, ověřených zdrojích apod. Ještě že Blesk nečtou exoti v Bruselu, jinak by Mohoritu okamžitě posadili do čela nějaké NGO. Mně by se líbil v pozici čestného šéfa neziskovky Evropské hodnoty. V tak intelektuálně sjednoceném a charakterově unifikovaném prostředí by se jistě cítil, jako doma.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

14:55 Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

Když Zdeněk Mahler v roce 2011 přebíral Cenu Unie českých spisovatelů za celoživotní dílo, nebylo je…