Dnešek opravdu přináší jen málo skutečně originálního a původního, řekněme ve srovnání s dvacátým stoletím. Jde-li o módu, kulturu nebo filmové remaky, je to snad ještě únosné, v politice to ale znamená jen jediné, opakování starých chyb. A Green Deal je opravdu velmi nepovedeným remakem Rooseveltova New Dealu. Ten si alespoň kladl za cíl reagovat na Velkou hospodářskou krizi a vymýtit s ní spojenou nezaměstnanost a chudobu, ten dnešní zelený Deal naopak chudobu aktivně vytváří. I když to nahlas nikdo neříká. Taková je totiž faktická podstata všech jeho opatření, omezit spotřebu energie zvýšením její nedostupnosti, tedy hlavně zvýšením její ceny.

Že do takto rozorané půdy zaselo Rusko svou agresi na Ukrajině a energetické vydírání Evropy je druhá věc. Vůbec to není nepodstatné, ale bez předchozích destruktivních zásahů do energetiky by to mělo Rusko v tomto ohledu mnohem složitější.

Asi proto, že údělů, které na svých bedrech neseme, není nikdy dost, přichází EU s novou politikou, úděl ji prozatím neříká, ale úděl to je. Mohl by se jmenovat třeba Clean Deal, čistý úděl. Středeční Lidové noviny přinášejí článek podepsaný Virginiusem Sinkevičiusem. Že Vám toto litevské jméno nic neříká, není ostuda. Jde o „našeho“ eurokomisaře pro životní prostředí. V textu s dramatickým názvem „Znečištění ovzduší je otázkou života a smrti“ představuje novou iniciativu, ke které dovedl Komisi nejnovější průzkum veřejného mínění. Z něj prý vyplynulo, že „Evropané jsou nyní velmi znepokojeni kvalitou vzduchu, který dýchají“.