Vlastně by to bylo trochu k smíchu, kdyby to nebylo k pláči. Politici země s jedním z nejvýraznějších propadů životní úrovně a s rekordní nespokojeností občanů s jejich politickým vedením, neboli politici naší země, moralizují a karatelsky se vměšují do vnitřní politické debaty v okolních zemích. Prezident mistruje Slováky koho (ne)mají volit. Ministr zahraničí Poláky na co se mají dívat v televizi. A všichni dohromady Orbána… tak nějak za všechno. A o Německu a jeho vztahům k Rusku a Číně? To si taky samozřejmě myslíme svoje (i když možná úplně svoje ne). Ale ono to Německo je přeci jen moc velké a moc blízko, to není zdánlivě daleká Čína.

Aniž by měli vládní politici doma byť jen částečně „hotovo“, věnují obrovskou pozornost všem okolo, jenom ne sobě samotným, svým skandálům a lumpárnám a své práci. Vládu neschopnou udělat cokoli s veřejnými financemi přitom už kritizuje i její blízké okolí a podivné hradní patlalství bije stále více do očí. Média s vidinou mezinárodní pozornosti ale přirozeně české výtky vůči zahraničí vždy ochotně přiživí.