Proč vlastně svoboda slova? Jednotlivci i skupiny lidí ve společnosti mají rozdílné zájmy. Ty zájmy jsou, ne vždy, ale poměrně často, konfliktní. V našem kulturním okruhu je mechanismem sloužícím k vypořádání těchto konfliktů smírnou a kompromisní cestou demokratická parlamentní politika, pro jejíž správné fungování a pro to, aby dosahovala optimálních výsledků, je naprosto stěžejní svobodná výměna názorů. Jakékoli její omezování nad rámec běžného a zažitého nutně musí vést k přijímání suboptimálních řešení veřejných záležitostí.

Ta svobodná výměna názorů se z mého pohledu v posledních letech značně zadrhává. Ostatně, kdyby tomu tak nebylo, kdyby svoboda slova nebyla tématem, nejsme dnes zde v tak hojném počtu, a nikdo by ani neměl potřebu zakládat Společnost na obranu svobody projevu. Čili něco se děje.

Žijeme v jakémsi stále těsnějším sevření. Ve společenském klimatu, které si vynucuje větší a větší míru konformity s názorem hlavního proudu. Disentní hlasy jsou stále více odsouvány a vytlačovány na okraj politického spektra, čímž je posléze zpětně ospravedlňováno jejich vyloučení jako oprávněné.