Filip Šebesta: Nesnesitelná lehkost eskalace a jihlavské politické klání v duchu cancel culture

01.10.2022 11:28 | Komentář

V minulém týdnu jsem ve své glose psal o tom, že nepředstavitelné ani zdaleka neznamená nemožné, jak nám v míře více než vrchovaté ukazují poslední léta. Uplynulé dny nás o tom opět zhusta přesvědčovaly. Z Ruska přicházely obrázky pokračující mobilizace. Do zemí, kam to bylo možné, se dál snažily utéct před povinností účastnit se ukrajinského mlýnku na maso další desítky tisíc mladých mužů a chlapců. Jejich stát předváděl stále důmyslnější metody (mobilní rekrutační stanice na hranicích), jak jim v tom zabránit a zároveň prozatím zcela neuzavřít hranice.

Filip Šebesta: Nesnesitelná lehkost eskalace a jihlavské politické klání v duchu cancel culture
Foto: Archiv Filipa Šebesty
Popisek: Analytik Filip Šebesta

Úprk Rusů do světa vyvolal reakce v řadě zemí, včetně té naší. Ti kteří bez nejmenších pochybností nadšeně vítali všechny příchozí Ukrajince bez ohledu na jejich materiální, sociální či politické zázemí, jsou, zdá se, v ruském případě o poznání méně velkorysí. Latentní rasismus a účelové a selektivní milosrdenství těchto lidí jsou příznačné. Ukrajinci prchající před hrůzami války podle nich za žádných okolností problémem nebyli, kdokoli si odvážil klást si nad tím otázky, byl automaticky atakován. Rusové prchající před povinností v této válce proti Ukrajincům bojovat, jsou ale najednou bezpečnostní hrozbou.

O této nové vlně ruské emigrace do zbytku světa toho pochopitelně moc nevíme, z některých indicií se dá ale usuzovat, že podobně jako v případě těch historických, by mohlo jít typicky o lidi vzdělanější, bohatší, kvalifikovanější a v ruském slova smyslu liberálnější, než je běžný průměr tamní populace. Ostatně ceny letenek i další dopravy, které s poptávkou narostly do závratných výšin, a o nichž referují i naše média, jsou pro většinu chudších Rusů nedosažitelné. O tom, kdo utíká, svědčila též reakce ruského ministerstva obrany, které ubezpečovalo, že mobilizační povinnost se netýká pracovníků v IT, telekomunikacích a finančním sektoru. Když na jaře po začátku války opouštěla Rusko první vlna emigrantů, utíkalo mnoho mladých vlaky mezi Petrohradem a Helsinkami. Vlakové spojení bylo tehdy označováno jako „aj tý“ expres. Do Ruska se vlaky vracely prázdné.

Mezi v úvodu zmiňované „nepředstavitelné“ události ale bezpochyby patřila také sabotáž plynovodů Nord Stream na dně Blatského moře. Všichni okamžitě z útoku na svůj vlastní plynovod obvinili Rusko. Server novinky.cz cituje Martina Jiruška z Masarykovy univerzity, Rusko prý „podle něj jistě přijde s vysvětlením, které uspokojí lidi, kteří stojí na jeho straně“. Je možné se vůbec ještě normálně bavit? Takovými výroky se rozumná diskuse utíná.

Za někoho, kdo nestojí na ruské straně je jistě možné označit bývalého polského ministra zahraničí a současného europoslance za Občanskou platformu, aktivního účastníka „majdanských“ jednání v roce 2014  a v neposlední řadě manžela vlivné liberální novinářky Anny Appelbaumové Radka Sikorského. Ten na svém twitterovém účtu zveřejnil po výbuchu plynovodu fotografii unikajících bublin na hladině moře s popiskem „Děkujeme, USA“. V jednom z dalších příspěvků toto své vyjádření doplnil mimo jiné těmito slovy: „Selhání Nord Streamu zužuje Putinův manévrovací prostor. Pokud bude chtít obnovit dodávky plynu do Evropy, bude muset mluvit se zeměmi ovládajícími plynovody Bratrství a Jamal.“ Okamžitě se o něm začalo psát jako o „užitečném idiotovi“ nebo rovnou o „ruském agentovi“. Později tyto své posty ze sociální sítě smazal.

Mobilizace, útok na plynovod na dně moře, naprosto nevzrušené debaty o možném ruském užití jaderných zbraní. Šokující je, s jakým klidem jsou tyto zcela nepředstavitelné události přijímány a s jakou lehkostí se o nich referuje: „Kam Rusko může zamířit své jaderné zbraně,“ „Hrozí scénář Hirošima? Expert popisuje, jak by mohl vypadat jaderný útok na Ukrajině“ atd. Nevím, zda jsem sám, komu nesnesitelná lehkost těchto sdělení a jejich společenská akceptace přijde šokující a nanejvýš znepokojivá.

Asi je to tím, že u nás začalo druhé kolo voleb do senátu. Nejvíce mediální pozornosti poutal souboj pravdy a lásky se lží a nenávistí na Vysočině, Jihlava se podle zpravodajského serveru Echo24 stala „epicentrem politiky“. Lidé zde mají volbou předsedy senátu Vytrčila podle slov jeho kampaně „volit slušnost“. Ta slova je možné si vysvětlit toliko jedním způsobem, a sice že volba jeho protikandidátky je volbou opaku slušnosti, tedy neslušnosti či snad dokonce sprostoty, to přesně nevíme. No a kdo už jednou volí neslušnost, ten asi z logiky věci sám moc slušný být nemůže...

Vývoj byl předvídatelný, „volbu slušnosti“ pochopitelně podpořily obvyklé tváře českého show byznysu, které se na Vysočinu za tím účelem sjely. Budeme někdy natolik dospělou společností, abychom politickým soubojům přestáli dávat tuhle atmosféru a samotnou podstatu demokracie otravující pseudomorální náplň s nádechem cancel culture?

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause

Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: PV

Ing. Marian Jurečka byl položen dotaz

To máte podloženo čím?

,,Firmy u nás stále poptávají násobně více lidí než chtějí propustit a to plánují i do budoucna." Podle všeho totiž fimy krachují nebo sou činnost přesouvají jinam, kde mají lepší podmínky - třeba v Německu, kde je levnjěší energie.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Janeček: Nakonec odcházím s podmínkou

15:11 Jiří Janeček: Nakonec odcházím s podmínkou

Vážení přátelé, systém v ČR neodpouští rebelům, a hlavně lidem, co se nebojí systému. Postavil jsem …