František Adámek: Destrukce zlaté kapličky pod taktovkou Jana Buriana

Úpadek kultury pod taktovkou Daniela Hermana

„Jeden ze symbolů národní identity Národní divadlo, které se stalo i neodmyslitelnou součástí evropského kulturního prostoru bije na poplach. Ministerstvo kultury tomu však jen nečinně přihlíží. Jedná se o záměrnou likvidaci, nebo nevědomost těch, co konají..“ tvrdí František Adámek, poslanec za ČSSD, který je velkým kritikem ministra Daniela Hermana a práce celého Ministerstva kultury. Krize, která nastává například v Národním divadle, mu bohužel dává za pravdu. Nejedná se však jen o naši zlatou kapličku.

Pane poslanče, jaké tedy máte výhrady k Ministerstvu kultury a co se Vám na práci ministra Daniela Hermana nelíbí?

Tak zaprvé, nemohu říci, že by se mi na práci pana Hermana něco nelíbilo, když vlastně nic nekoná. Naopak se mi například nelíbí jeho nečinnost vůči vedení Národního divadla. Jeho hlavními aktivitami, kterými se prezentuje, je jen zviditelňování jeho vlastní osoby na veřejnosti a v podstatě se z něho stal inventář některých kulturních akcí a profesionální střihač pásek.

A co byste si představoval, že by měl takový ministr dělat?

Naši významní umělci vstupují do stávkové pohotovosti, z Národního divadla se stává soukromá firma pana Buriana a vy se mě ptáte, co by měl dělat?

Tak především, již od devadesátých let se volá po novém zákonu o veřejnoprávní kulturní instituci, který by zjednodušil financování kultury, respektive divadel, hradů, zámků a dalších kulturních organizací. Výsledek však, přes veškeré tlaky, není žádný.

Zato v Národním divadle již probíhá transformace, jako kdyby takový zákon byl. Mnohokrát jsme proto žádali o předložení koncepce, podle které se změny v ND konají. Bohužel nikdo není schopen relevantně odpovědět. V ND tedy probíhá cosi, o čem jeho zřizovatel, tedy Ministerstvo kultury, nemá ani potuchy. To však není jediná chyba. Způsob financováním kulturních akcí a hudebních festivalů ze strany MK je naprosto netransparentní. Naopak akce, které mají významný kulturní zahraniční přesah, finance, bez odůvodnění, neobdržely a to ani pro interpelacích na pana ministra.

Můžete se ještě vrátit k Národnímu divadlu a přiblížit, co se děje, proč umělci vstoupili do stávkové pohotovosti?

Především se jim nelíbí co se děje uvnitř divadla. Současné vedení se snaží vytvořit z ND jakýsi holding, což by v zásadě nebyla špatná myšlenka, pokud by se nejednalo o Národní divadlo, které má jistá specifika a pokud by se tak nedělo bez jasné koncepce. Dnes nikdo nemá žádné informace o tom, jaké dopady taková transformace může mít, neexistují žádné analýzy, či relevantní data. Není ani jasno v tom, jaké dopady budou mít takovéto změny na návštěvníka. Není určeno, kdo bude případné negativní dopady a jak řešit. Kdo bude ve finále za takovouto aktivitu zodpovědný a přitom je to vše činěno na náklady státu a částky, které již teď byly investovány, nejsou malé. Tomu já říkám hazard.

Národní divadlo má přece svého ředitele, ten by měl problém řešit, ten je za změny zodpovědný, ne?

Ano. Ale je třeba si uvědomit, že pan Burian je člověk, který ani neprošel řádným výběrovým řízením, kde by musel představit plánovanou koncepci směřování ND a kde by se musel prokázat také příslušnou odbornou kvalifikací a hlavně dokázat své předpoklady pro vedení takového to institutu. Pan ředitel byl za velmi pochybných okolností do své funkce jmenován na základě doporučení jakési komise. To, že si z Národního divadla dělá soukromou společnost, kterou ovšem financuje státní pokladna, to už je pak jen důsledek.

Na základě čeho se vlastně změny v ND dějí?

Správná otázka. Zřizovatelem je Ministerstvo kultury, ale to oficiálně nikdy žádný podnět, nebo souhlas, k tomu, aby byla jakákoliv transformace ND provedena, nezadalo.

To by ale měli řešit hlavně politici, ne sami umělci, těch se to přeci tolik netýká, proč tedy stávková pohotovost?

Naopak, týká. Začaly různé nekoncepční reorganizace a změny, začalo se s opravami budovy státní opery atp., ale již nikdo neřeší organizační a další problémy s tím související. Vše se koná naprosto nesystémově. To má velký dopad na lidi a na jejich práci. Domnívám se, že vést tak velké divadlo s tolika různými soubory lidí, bez koncepce, je skutečný hazard. Situace je naprosto neudržitelná. Divadlo přichází o významné kulturní osobnosti, ruší se navštěvovaná a tedy i výnosná představení. Způsob, jakým je přistupováno k účinkujícím, jakým jsou vypovídány smlouvy a vůbec zacházení se všemi zaměstnanci je více než urážející.

Upozornil jste na to pana Hermana? Třeba se to k němu přes jeho podřízené na ministerstvu ani nedostane.

Tohle není věc, o které by mohl nevědět. Tedy pokud nežije na jiné planetě. Pokud mám informace, obraceli se na něj i samotní umělci. Nedovedu si představit, že by nevěděl, co se v Národním divadle děje. Naprosto proto nerozumím jeho nečinnosti. Nejen, že pan Herman ztrácí důvěru významných osobností, ale v neposlední řadě mu to likviduje i poměrně širokou voličskou základnu, neboť mnoho lidí vnímá takové chování jako naprosto nepřijatelné. To co se děje v ND, je věc, ke které nemůžeme být nikdo lhostejní.

Dobrá, ale i tak, nejsou to jen takové politické tahanice, jak už to tak bývá? Existují nějaké konkrétní ukazatele pro potvrzení toho, co tu říkáte?

Velmi jednoduše. Například v loňském roce to bylo poprvé, co nikdo z ND nebyl nominován na cenu Thálie. Přitom každý rok se tak dělo. Důvodem je, že ti, co bývají nominováni, byli z divadla vyhozeni. Není to divné? Dále – všimli jste si, že se nekonala ani oslava výročí otevření ND? To je přece událost, o které by se muselo psát a nic. Další, jistě jste všichni zaregistrovali naprosto nedůstojné rozloučení s Ljubou Skořepovou, nebo odstranění bust Josefa Kemra, či Rudolfa Hrušínského.

Zmíním také výpovědi známým umělcům z naprosto nepochopitelných důvodů. Vezměte si, že hrajete šest set úspěšných, vyprodaných repríz a najednou končíte, tak jako se tomu stalo Miroslavu Donutilovi s úžasným představením Sluha dvou pánů. Kdo na tom představení byl, jistě potvrdí, že to byl opravdu nezapomenutelný zážitek. Ale netýká se to jen jednoho představení a jednoho umělce, bohužel.

Pokud pomineme kulturní barbarství, které z těchto kroků čiší, nerozumím ani tomu, proč se divadlo zbavuje něčeho, co mu zjevně vydělává. To už nepochopíte, ani z čistě ekonomického hlediska. Řekl bych, že v ND nyní panuje ze strany vedoucích pracovníků nejen neúcta k lidem, kteří mnohdy reprezentují, nebo reprezentovali naši zemi po celém světě a za nimiž je v kultuře vidět obrovský kus práce, ale hlavně naprostá arogance a neschopnost. A celé se to nedotýká pouze herců, ale třeba i hudebníků, zpěváků, baletních mistrů...

Dle tiskové zprávy z ND jde ale jen o marginálie a stávková pohotovost je v podstatě šprajc umělců, kteří mají nepřiměřené nároky v rámci kolektivní smlouvy. Což prý potvrzuje i to, že nemají ani větší oporu.

Lži. Skutečnost je, že stávkovou pohotovost podporuje v současnosti mnoho organizací, řádově v počtu dvou set tisíc lidí. A těžko by tomu tak bylo, kdyby se jednalo jen o marginální problémy lokálního měřítka. Obávám se, že si právě nikdo neuvědomuje, jak velký rozsah mohou škody vzniklé z naprosto nekoncepčního a neumělého vedení vzniknout nejen v celostátním měřítku, ale i v Evropském. Tady už se totiž jedná o cílenou likvidaci, které ministerstvo tiše přihlíží.

Dobře, ale to je jen jeden problém..

...ale zásadní a rozhodně není jediný.

Jaké jsou tedy další?

Jak jsem nastínil již výše. Ministerstvo kultury hospodaří s penězi naprosto neprůhledným a bohužel i velmi nespravedlivým způsobem. Jedná se hlavně o velké hudební festivaly, které pro získání peněz mají nastaveny kritéria z poloviny postavené na subjektivních parametrech hodnotící komise. Záleží tak na samotném hodnotiteli a jeho hudebním vkusu, zda festivalu body přidá, či nikoliv. To je velmi tristní, neboť je třeba si uvědomit, že dopady festivalů výrazně překračují rozměr a vnímání Ministerstva kultury. Vedle kulturní služby našim občanům přispívají i k rozvoji kulturního turistického ruchu, což má zase mimo jiné významný přínos do veřejných rozpočtů. A samozřejmě také přispívají i k vnímání České republiky jako významné kulturní destinace v zahraničí. Zdá se mi, že díky vlivu některých lidí, si pan ministr tuto skutečnost ne zcela uvědomuje, přesto, že jde o prestiž Česka.

Důkazem je i to, že trvalo tři roky, než byl program financování pro velké festivaly schválen a to ještě s řadou úprav, které nejsou určitě ve prospěch dotčených festivalů a to především právě v oblasti zaručení nestranného hodnocení.

Ne nepodstatným problémem je i zákon VKI, který měl být již v loňském dubnu předložen ke schválení. Nestalo se vůbec nic a dovolím si předvídat, že tato vláda se k němu již nedostane. Přitom to je zákon, který by velmi pomohl menším divadlům, hlavně k jasnému a snadnému financování. Úplně pro zjednodušení: dnes, pokud divadlo získá nějakou finanční podporu, například dar od soukromého subjektu, musí požádat o schválení, aby jej mohlo přijmout. Je s tím hromada byrokratických úkonů, nicméně, dle zákona, musí zřizovatel přijetí posvětit. Takto by mohlo divadlo peníze přijmout a hotovo. Ale samozřejmě se nejedná jen to tuto změnu, je toho mnohem více a jsem si jist, že by to v mnoha případech kulturním památkám, na které by se, v případě jejich zájmu, také zákon vztahoval, pomohlo. Naprosto nerozumím tomu, na co pan Herman čeká. Všichni se snažíme, aby finance byly rozdělovány účelně, aby se nikde zbytečně neplýtvalo, a když tomu můžeme jít naproti, nekonáme? V tom vidím jasnou chybu.

Jestli dobře rozumím, jedná se o zákon o veřejnoprávní organizaci v kultuře, které měla stávající vláda ve svém programovém prohlášení.

Ano, to je on. MK s ním zatím nehnulo ani o píď. Přitom se po něm volá již od devadesátých let. Velká kamenná divadla jako je třeba v Brně, Ostravě, anebo v Plzni by tak mohla mít více zřizovatelů a z této společné správy by vyplývalo i vícezdrojové financování, které by reflektovalo na skutečný stav věci. Zákon by přinesl finanční uvolnění, jak jsem výše popsal na jednom z příkladů, a došlo by podle dané hospodářské situace i k navyšování platů, což by jistě bylo i velmi motivační.

Vidím, že máte v této oblasti skutečně přehled. Zeptám se tedy na závěr poněkud odlehčeněji, kdy jste naposledy byl na nějaké kulturní akci?

Kulturních akcí se účastním pravidelně. Zvlášť teď v létě, kdy se maličko uvolní pracovní napětí. Zrovna minulý víkend jsem navštívil představení v Litomyšli a zážitek, který ve mně zanechal koncert České Sinfonietty pod vedením Radka Baboráka, byl úžasný. Ne, neumím si představit, že bychom o něco takového přišli. Krásně to shrnul Jan Werich: „Civilizace není dobrá, když je bez kultury. Člověk potřebuje ke štěstí a spokojenosti nejenom pohodlí tělesné, ale i duševní. Kultura a civilizace musí jít ruku v ruce.“