„Tak vás tady pěkně vítám, pane Hejkal,“  dostalo se mu uvítání od asistentky režie, „jak se má tatínek? Ještě televizi nevyhlásil válku?“

Matouš se zaškaredil:  „Tak to si vyprošuju, ty neustálé vtipy na mého taťku. Je to nejlepší ministr humanitárního bombardování, jakého jste - ehm chci říct – jsme kdy měli. Raději mě prozraďte, kdo budou další dva hosté.“

„Znáte pravidla, Matouši, ani já to nevím.  Kromě toho, jsem tady nová, předchozí kolegyně dala výpověď. Já jen vím, že všechny tři účastníky vybírá Výbor moudrých. Jsou do studia pozváni s velkým časovým rozdílem, aby se nesetkali a  ihned  jsou odvedeni do samostatné maskérny.  Dokonce ani moderátor a režisér neví, kdo se sejde před kamerou. Na tom je prý založen úspěch tohoto přímého vysílání. A teď mě následujte. Maskérky si vás trochu upraví.“

Za dveřmi maskérny zatím probíhal následující rozhovor: „Tak holka, koho jsme vyfasovali, na kom dnes zapracujeme?“

„Máme toho mladýho Hejkala, ten kluk se taky nacpe všude. Už mě leze na nervy.“