Sociální smír, který dříve zajišťoval tzv. trojúhelník: welfare triangle (stát/moc – trh/peníze – občanská společnost/solidarita) 1) je národními elitami přenášen na střední vrstvu. Privatizace veřejného prostoru, v šedé zóně demokracie, navozuje vykořeňující podmínky, kde je pozornost lidí usměrňována různými politiky do krizových témat. Tak vzniká permanentní chaos, stresující lidi. Zbavuje je koncentrace na stav věcí, na jejich přirozené potřeby a živou přírodu.

Při veřejné mantře individualismu, je v Západním světě stále méně lidí, kteří se chtějí angažovat ve prospěch toho druhého. Došlo již k narušení rodinných a sousedských vztahů a situace se nelepší. Ani reprezentativní sociologické průzkumy nezlepší realitu, spíše ji posunou více do kytek; civilizační choroby postupují. Farmaceutické koncerny blokují účelnou a lacinou léčbu. Řada patentů končí v trezorech. Vědci za úplatu lžou. Kolikrát už to zaznělo? Běžný člověk je v postavení, které můžeme nazvat „ztracená varta“.

Ubývá orné půdy i zeleně, diverzifikaci polí nahrazují automobilky, sklady a další zbytné stavby. Skládky radioaktivního odpadu na dně moří, ukládání toxických látek do vytěžených slojí, dopady ropných havárií pro biotop, technologické ovládání ionosféry, frakování břidlic, vyluhování zlata kyanidem, budování „vědeckých“ bází na zemi, v podzemí, v mořích i jinde. Existence je stále rizikovější pro většinu lidí, s výjimkou těch nejbohatších a jejich spojenců (vědci, lékaři, právníci, policisté ad.) Nicméně i tito zaměstnanci a aktivisté budou redukováni v éře rozvinuté robotizace. Narušování statických polí televizními vysílači, sofistikovaná mikrovlnná manipulace lidí je součástí soudobého světa, nejen v průmyslově vyspělých společnostech.

V intoxikovaném světě, plném psychologických, průmyslových a komunálních skládek, je třeba rozsévat naději maličkým, asi jako trávní semeno. V tomto náčrtu se proto setkáváme s konstrukty sebepřesahování a charity, které by měly vést k přemáhání egoismu (existenčního pudu). To vše již bylo v globálním měřítku aplikováno na rybáře, rolníky, řemeslníky, celníky, vojáky, služky a otroky, blíže Nový zákon. Základními ovládacími nástroji římsko-katolické církve: apoštolů, presbyterů a diakonů, kněží a biskupů, se staly z judaismu převzaté zvěsti o Mesiáši a dokomponované evangelium spásy na onom světě.

Apoštoly Nového zákona nahradili, v 19. století, bankovní baroni a role presbyterů převzali ředitelé velkých korporací. Diakoni se přeměnili na vysoké státní úředníky, diplomaty, velkoobchodníky a nájemné politiky. Po dvou světových válkách, a malé době ledové bilaterální politiky, se „Stále ještě radostná zvěst“ (v 80. letech) převlékla do nových myšlenek Labour Party sociologa Anthony Giddense, jako například Třetí cesta (2001). 2) Transponování západní společnosti do těchto tezí se ujali Anthony Blair a Gerhard Schröder.