S průvodci lze vést vnitřní dialog, prostě jen tak, nikoli na základě smluvního vztahu. Člověk nic nepodepisuje, ničím se neprokazuje, může bezprostředně vstoupit do diskursu, který právě považuje za zásadní. Je tímto bezpodmínečný, nezatížený tzv. politickou korektností, která ničí realitu a to nejen ve středu společnosti, ale hlavně na jejich okrajích.

Lidská podmíněnost je sice k politické sféře vztažena ve všech svých aspektech, avšak podmíněnost pluralitou má pro skutečnost, že mezi lidmi existuje něco takového jako politika, zcela zvláštní význam. Pluralita lidských bytostí je ve vztahu k politice nejen conditio sine qua non, nýbrž conditio per quam. Žít pro člověka znamená – jak dosvědčuje latina, tedy jazyk snad nejvýsostněji politického národa, jaký známe – „prodlévat mezi lidmi“ (inter homines esse) a zemřít „přestat prodlévat mezi lidmi“ (desinere inter homines esse). Předchozí fragment je od filosofky Hannah Arendtové z díla Vita Activa neboli o činném životě. U nás Oikoymenh 2009, s. 16.

Nutně si tedy musíme klást otázku, nakolik lidé na okraji společnosti ještě doopravdy žijí a „nakolik přestali prodlévat mezi lidmi“ – v důsledku vytěsnění na okraj společnosti? Snad nejlepší je udělat si vlastní report mezi bezdomovci, což může být nejen na hranici sociologických a psychologických poznatků, ale i přímého ohrožení badatele.

Kdo jsou ti lidé, kteří se přehrabují v kontejnerech?

Méně nebezpečné je „švenkování“ naší virtuální kamerou do detailů typu: místní záležitosti veřejného pořádku. Zde se ocitáme, ve světě vybíračů kontejnerů a případných zásahů městské policie proti nim. Danou problematikou se před časem zabýval reportér Vladimír Ševela, viz článek Sběrači (MF Dnes 27. května 2013).