S průvodci lze vést vnitřní dialog, prostě jen tak, nikoli na základě smluvního vztahu. Člověk nic nepodepisuje, ničím se neprokazuje, může bezprostředně vstoupit do diskursu, který právě považuje za zásadní. Je tímto bezpodmínečný, nezatížený tzv. politickou korektností, která ničí realitu a to nejen ve středu společnosti, ale hlavně na jejich okrajích.
Lidská podmíněnost je sice k politické sféře vztažena ve všech svých aspektech, avšak podmíněnost pluralitou má pro skutečnost, že mezi lidmi existuje něco takového jako politika, zcela zvláštní význam. Pluralita lidských bytostí je ve vztahu k politice nejen conditio sine qua non, nýbrž conditio per quam. Žít pro člověka znamená – jak dosvědčuje latina, tedy jazyk snad nejvýsostněji politického národa, jaký známe – „prodlévat mezi lidmi“ (inter homines esse) a zemřít „přestat prodlévat mezi lidmi“ (desinere inter homines esse). Předchozí fragment je od filosofky Hannah Arendtové z díla Vita Activa neboli o činném životě. U nás Oikoymenh 2009, s. 16.
Nutně si tedy musíme klást otázku, nakolik lidé na okraji společnosti ještě doopravdy žijí a „nakolik přestali prodlévat mezi lidmi“ – v důsledku vytěsnění na okraj společnosti? Snad nejlepší je udělat si vlastní report mezi bezdomovci, což může být nejen na hranici sociologických a psychologických poznatků, ale i přímého ohrožení badatele.
Kdo jsou ti lidé, kteří se přehrabují v kontejnerech?
Méně nebezpečné je „švenkování“ naší virtuální kamerou do detailů typu: místní záležitosti veřejného pořádku. Zde se ocitáme, ve světě vybíračů kontejnerů a případných zásahů městské policie proti nim. Danou problematikou se před časem zabýval reportér Vladimír Ševela, viz článek Sběrači (MF Dnes 27. května 2013).
V úvodu se Ševela táže: Kdo jsou ti lidé, kteří se přehrabují v kontejnerech? Každý den jich pár potkáte. Převážně ve velkých městech. Mají to zapotřebí? Jsou to podivíni, jedinci s psychickou poruchou, alkoholici nebo narkomani bez domova, kteří si za svůj osud mohou sami? Nebo jde o lidi, kteří nemohou dlouho zavadit o práci?
Může být ještě hůře? Pro ty nejslabší určitě ano. Zrušte hotovost, radí německý expert. Jedná se o článek Marka Kerlese (LN 22. května 2015). Tím, kdo právě teď nabádá k dané operaci, je Peter Bolfinger, který soudí, že placení hotovostí postrádá se současnou technikou jakýkoliv smysl.
Věci nejsou nazývány pravými jmény
To, co v České republice silně vázne, je společenský diskurs. Jak je signifikantní, tak se nejedná se o podporovanou činnost. Věci (v této post-sametové společnosti) nejsou nazývány pravými jmény a to v důsledku společenského kódu.
Thilo Sarrazin ve svazku Teror ctnosti. O hranicích názorové svobody třeba uvádí: „Zdá se, že k podstatě kódu patří fakt, že není racionálně zpochybňován, nýbrž podléhá vnitřnímu souznění a kolektivnímu emocionálnímu ukotvení. Ani jeho narušení není měřeno racionálními hledisky, nýbrž je vnímáno emocionálně jako útok na vlastní hodnotový systém (Academia: Sarrazin 2015, s. 17).
V říjnu loňského roku se v Praze objevil význačný francouzský filosof Alain Badiou (na snímku nahoře) . Pronesl dvě přednášky Střední Evropa v současné kapitalistické globalizaci (v Městské knihovně v Praze 29. října a druhou přednáška Co je to pravda?. Ta byla součástí dvoudenní konference ve Francouzském institutu 30. a 31. října 2014.
Člověk a čtenář nemusí nutně nabýt jeho filosofických kvalit, ale může si spolu s ním klást otázky druhu: Co je to pravda a jak ne/souvisí s politickou korektností mainstreamu v České republice?
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
_profil_top.jpg)
