Ale zdá se, že se DeCameron se svojí vyděračskou politikou vůči EU přiblížil v obrazech, nikoli ve faktech, poměrům v jisté italské středověké předloze. Je to ještě v duchu fair play britského společenství?

Velmi často se dnes uvádí, jak libra ztrácí hodnotu vůči dolaru, hledají se historická srovnání, a to přesto, že využití historie k řešení aktuálních poměrů je „pro kočku“, příkladně Dagmara Havlová na festivalu v Karlových Varech a její odhalená ramena (viz Novinky). O historický komentář snad můžeme požádat Bolka Polívku.

Pro některého čtenáře, třeba konzumenta vychýleného zpravodajství (ČT apod.), může tato dílčí rezignace na celostátní zpravodajství znamenat třeba to, že sáhne po lokálních zdrojích.  Je pravdou, že se nedozví, jakou značku koňaku pije Jean Claude Juncker a kdo tak nevkusně odívá Angelu Merkelovou, ale přesto se může dopracovat k faktům, která bezprostředně ohrožují jeho kapsu! To je asi podstatně více, než plky z Evropské unie.

Zkusme nahlédnout do magazínu Lečo, který se objevuje v dopisních boxech obyvatel Ostravy-Jih. Na stránkách 14 a 15 vydání léto 2016 se čtenář dozví z přehledné koláže, jak je český, moravský a slezský kupující brán na hůl. Nadpis je jednoznačnou upoutávkou: 1 Euro za 65 Kč? Dovolím si ocitovat výchozí sdělení: