To vše v integrálu legálních i nelegálních migrantů, kteří nás neohrožují, ani do budoucna, fyzickým násilím, ani těžko léčitelnými přenosnými chorobami. Ani velmi rozdílnou kulturou, vztahem muž/žena, ani ekonomicky a vůbec. Mají být přínosem i pro náš sociální systém, jakýmsi dobrým vkladem, který nesmíme promarnit!

Ten spočívá v jejich vzdělanosti, pracovitosti, ochotě sdílet naši kulturu – to vše bez postranních úmyslů. Kdo tyto informace nebere, ten se morálně ušpiní…

Jsem přesvědčen, že by včera i dnes na straně Jana Kellera vystoupila i Hannah Arendtová se svojí koncepcí condition humaine, tedy lidské podmíněnosti. Praví, že lidé jsou podmíněnými bytostmi, protože každá skutečnost, s níž přicházejí do styku, se bezprostředně proměňuje v podmínku jejich existence. Svět, v němž se vita activa pohybuje, sestává ve své podstatě z věcí, které jsou výtvorem lidské ruky.

Lze předpokládat, že by se dnes významná filosofka ptala, jak tyto migrující a natažené ruce přispěly v předchozích generacích k vytvoření lidské existence zde v Evropě a předmětně v české kotlině? Byla by Hannah opět nepochopena? Tentokrát nikoli „světovou veřejností“ (proces s Eichmannem), ale daleko významnější Prager Kaffeterei?

Byla by tímto pražským povýšeneckým stupínkem (v pojetí Václava Bělohradského) snížena jen na osobu šířící xenofobií? Těch otázek je přirozeně daleko více a nelze je řešit pohledem z okna rychlíku, tím méně Rychlíkem samým.