Mimo jiné se v článku uvádí, že při překročení jisté meze, se bude měnit Ústava ČR. Nejen to. Islám má určité kulturní a ideové nároky a tak by přibývaly nejen mešity, ale i hřbitovy. Další a další změny v režii našich „elit" a nadiktovaná vstřícnost až k zániku sídel a lidí, které jsme znali. Jinými slovy: došlo by k nevratné konverzi dosavadní společnosti. A jako průvodní jev – stálá autocenzura a strach. Prostě zase pozitivní diskriminace, jenže o řád vyšší.
To, co v daném směru obvykle nabízí naši televizní odborníci, je často mimo realitu. Například sdělení, že k nově usazené islámské populaci v ČR přibude jen řádově 0,4 procent rodinných příslušníků, kteří se tady nastěhují podle pravidel EU... Na základě zkušeností z Evropské unie to bude o řád výše, než předchozí cifra. Jsou muslimové v ČR, v Polsku, na Slovensku, v Maďarsku až tak nezbytní, zejména při kvalitách, které většinově představují?
Sociolog Jan Keller o tom ve svých komentářích nejen pochybuje, ale i dokládá. Politolog Petr Robejšek dává zase zřetelně najevo, že není uskutečnitelné, aby si lidé ve statisících přicházeli vyzvednout do Evropy to, co jim chybí (Právo 14. listopadu) a připomíná, na čem on a jeho kolegové z Institutu 2080 pracují z hlediska zvýšení bezpečnosti.
Při předvánočním úklidu se mi do rukou dostaly staré noviny, které bohužel neztratily výpovědní hodnotu. Teoreticky vzato by se mohly dostat do trestního spisu v případě, že by někdo chtěl žalovat Sobotkovu vládu. A důvod? Třeba z podvracení budoucnosti ČR.
Jen telegraficky: iDNES (17. února 2014) Slibovali podporu rodin, neudělali pro ně skoro nic, uvádí v titulku Jitka Vlková a dále pokračuje: "V Česku klesá nejen počet živě narozených dětí, ale také počet dětí na jednu ženu. To je pro budoucí ekonomický rozvoj Česka kritické." Autorka dokládá i grafy, jak je daná tématika ožehavá.
Vztažně k tomu Michaela Marksová-Tominová, ministryně MPSV ( na snímku nahoře ), slíbila, že hozenou rukavici zvedne. Jak? Ustavením odborné komise. Kolik už takových a podobných komisí bylo? Ptejme se spíše, co už je zapracováno do zákonné a podzákonné úpravy, tedy nikoli kolikrát se sešla předmětná komise. Dále pak, jak je zajištěno profinancování.
Víme, že v nelehké situaci se často ocitají rodiče, kteří nemají nadstandardní příjmy. Martin Pitro v článku Většina rodičů na sobě kvůli dětem šetří. A není jich málo, okolo dvou třetin! Výsledky dodal průzkum společnosti Profi Credit. Jedná se jak o jídlo, tak o hračky, spotřební a sportovní vybavení a také kroužky, které je dobré navštěvovat, zde Právo, 28. května 2014.
A ještě jednou, tentokrát 9. květen 2014. Článek Založení rodiny je finanční riziko je z pera Jiřího Vavroně. Zkušený novinář se zde zaobírá domácnostmi jednotlivců, úplnými rodinami bez dětí, úplnými rodinami s dětmi a neúplnými rodinami s dětmi.
V žádném případě nelze existenční problematiku brát na lehkou váhu. Nicméně trochu mi to připomíná import jablek, hrušek a švestek z ciziny. Ještě nedávno jsme měli v České republice dostatek sadů, které plodily chutné ovoce. Z velké části bylo nahrazeno ovocem z dovozu, ceny jsou často horentní. Podobně byl nedávno referován český versus čínský česnek i rozdílná kvalita. (To vše je asi na melancholický humor Ivana Krause nebo dobrou židovskou anekdotu).
Lidé se ptají, proč máme taková ministerstva, s takovými ministry? Poněkud vyčnívají třeba Jiří Dienstbier či Robert Pelikán. Základní důvod může být i ten, aby tito odborníci nestáli v řadách na úřadech práce a nebyli podrobováni tomu, čemu se lidově říká „nucené práce". Pokud bychom sledovali jejich rodinné vazby, tak bychom zjistili, kdo, kdy, s kým, za jakým účelem... Pro další kariéru je jistě lepší mít v posudku: byl ministrem ČR, než naučil se jezdit na kole. To už pan Pelikán jistě poznal.
Jeví se, že tito lidé jsou prověřeni časem, jinak řečeno: jsou kovaní. Zastavme se na chvilku. To už tu přece bylo. Dříve zajišťovala růstové pozice KSČ, dnes postačí „dobrý" původ. Včera to bylo poctivější v tom, že existoval v ústavě článek čtyři o vedoucí úloze strany. Bylo to černé na bílém a jasné. Dnes takový článek nenajdeme, vládnou konexe a peníze, jakkoli získané. Co se týká vzdělanosti na našich ministerstvech, tak to by byla velká kapitola o kamarádech. Některé soukromé školy (i vhodné státní) umí svým „citlivým" přístupem udělat z podprůměrného studenta, často při zaměstnání, téměř výtečného státního zaměstnance. Jen Bůh ví, proč byl mnoho let odkládán služební zákon. Jeho výsledná podoba tomu i odpovídá.
Je důležité někam patřit. Ví to téměř půl milionu nezaměstnaných, dvě stě tisíc těch, co se pohybují v šedé ekonomice. Vraťme se k nadpisu. Máte-li filipa, tak si uvědomujete, jak to v naší společnosti doopravdy funguje. Máte-li Filipa (angažovanou osobu), tak vás to nemusí zajímat, máte se dobře a snažíte se udržet na postu. K tomu patří i chápavé přístupy k věci.
A právní stát?, pojďme se smát, je to zdravé.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
