Je jasné, že toto uskupení nelze zaměňovat s pražskou intelektuální kavárnou. K této množině vzdělanců patřil třeba Bohuslav Brouk, později Ludvík Vaculík, dnes tam můžeme najít Ondřeje Neffa, Petrušku Šustrovou ad. Jsem přesvědčen, že by se mezi nimi dobře cítil i příslušník liberálních elit a profesor Harvardu, Michael Ignatieff.

Dne 22. října vyšel v LN iniciační rozhovor s tímto novým prezidentem a rektorem Středoevropské univerzity (CEU) v Budapešti, na téma vzdělání, které se stalo novým zdrojem nerovnosti. Zpovídal Veselin Vačkov.

Ale dost možná by v Praze mohl mít Ignatieff nemalé problémy. Není totiž vyloučeno, že by vzbudil pozornost u personalistky Kateřiny Jacques. Dotyčný se totiž nebojí pragmaticky hovořit o aroganci liberálů. S pochopením také hovoří o diplomacii visegrádské čtyřky a zákonitých a zákonných korekcích na hranicích těchto států.

Jenže v posthavlovské době není nálada na diskurz, spíše na zkratkovitá řešení. O jednom takovém hovoří Parlamentní listy ze dne 29. října. Se svým názorem se tu netají Tomáš Haas: Značnou pozornost ovšem vyvolal i průvod ze Staroměstského náměstí na Hradčanské náměstí k soše T. G. Masaryka. V čele průvodu totiž lidé nesli plastiku Miloše Zemana, resp. jeho hlavu posazenou na exkrementu. O čem vypovídá takovýto vzkaz. Analytik Tomáš Haas má jasno.